Valerius Ritter

Původně byl ředitelem statku, později soukromníkem ve Vídni a správním radou železniční tratě Lvov–Černovice. V roce 1885 se uvádí jako majitel nemovitostí v korutanském Sankt Leonhard u Villachu.[2] V jiném dobovém zdroji je uváděn jako viceprezident správní rady železniční tratě Lvov–Bełżec.[1][3]

Zasedal jako poslanec Korutanského zemského sněmu. Ten ho roku 1870 zvolil i za poslance Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), tehdy ještě nepřímo volené zemskými sněmy. Opětovně byl zemským sněmem do parlamentu delegován roku 1871, za městskou kurii v Korutanech. Uspěl také v prvních přímých volbách roku 1873 za městskou kurii v Korutanech, obvod St. Veit, Friesach, Wolfsberg atd. Mandát obhájil ve volbách roku 1879 a volbách roku 1885.[4] V říjnu 1889 uvažoval o rezignaci, ale poté, co ho voliči požádali o setrvání v parlamentu, svou rezignaci stáhl.[5] V roce 1873 se uvádí jako Valerius Ritter, soukromník, bytem Vídeň.[6]

V roce 1873 zastupoval v parlamentu provládní blok Ústavní strany (centralisticky a provídeňsky orientované), v jehož rámci patřil k mladoliberální (mladoněmecké) skupině.[7] Po dalších volbách se ovšem na Říšské radě v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[8] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[9] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[10] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[11] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[12]

Zemřel v dubnu 1902,[1] po delší nemoci. Pohřben byl v domovském Sankt Leonhardu.[3]