Valerij Poljakov

Valerij Poljakov se narodil v Tule v RSFSR v úřednické rodině. Je ruské národnosti.[1] Původně se jmenoval Koršunov, od roku 1957 přijal příjmení adoptivního otce. V roce 1959 promoval na střední škole v Tule. Pak studoval lékařství na 1. moskevském lékařském institutu I. M. Sečenova, po absolvování institutu (roku 1965) pracoval jeden rok v Institutu lékařské parazitologie a tropických chorob. Další rok strávil v Všesvazovém vědeckovýzkumném institutu sociální hygieny a organizace zdravotnictví. V letech 1967–1971 pracoval ve Správě kosmické medicíny při ministerstvu zdravotnictví. Od roku 1971 už natrvalo zakotvil v moskevském Institutu lékařsko-biologických problémů (IMBP) ministerstva zdravotnictví, specializujícího se na kosmickou medicínu.[2]

Už roku 1969 si podal žádost o přijetí mezi kosmonauty IMBP, 8. července 1970 mu stálá lékařská komise přiznala vhodnost ke kosmickému výcviku, 22. března 1972 byl Státní meziresortní komisí doporučen do oddílu IMBP a konečně 5. května 1972 ministr zdravotnictví rozhodl o zřízení skupiny kosmonautů v IMBP složené z Georgije Mačinského, Lva Smirenného a Poljakova. Všichni tři zůstali na svých dosavadních místech, výcvik probíhal pouze v rámci institutu.[2]

V červenci 1978 byl zřízen v IMBP (dvoučlenný) oddíl kosmonautů a Poljakov se stal jeho vedoucím. V říjnu 1978 – prosinci 1979 prošel kurzem všeobecné kosmické přípravy v Středisku přípravy kosmonautů v Hvězdném městečku.[2]

V prosinci 1979 byl zařazen do hlavní posádky letu Sojuzu T-3 (s Vasilijem Lazarevem a Gennadijem Strekalovem), let byl naplánován na konec roku 1980. Ale v květnu 1980 byl „lékařský“ program letu zaměněn za „opravářský“ a dosavadní hlavní posádka se stala záložní.[2]

Od června 1983 se připravoval na dlouhodobý let lékaře, od října 1983 do ledna 1984 v záložní posádce 3. základní expedice na Saljut 7.[2]

Od února 1988 se připravoval na půlroční let na Miru společně s 3. návštěvní expedicí (Vladimir Ljachov a Abdul Ahad Mohmand). Trojice odstartovala do vesmíru 29. srpna 1988 v lodi Sojuz TM-6, s Mirem se spojili 31. srpna. Ljachov a Mohmand se po týdnu vrátili v Sojuzu TM-5, Poljakov zůstal na stanici. V prosinci 1988 při výměně 3. a 4. základní expedice zůstal na stanici s Alexandrem Volkovem a Sergejem Krikaljovem až do dubna 1989. Všichni tři přistáli 27. dubna, let Poljakova trval 240 dní, 22 hodin a 35 minut.[2]

Od října se stal zástupcem ředitele IMBP, při zachování statusu kosmonauta. Od srpna 1990 zastával funkci zástupce vedoucího letů v Středisku řízení letů v Koroljovu, na starosti měl lékařské zabezpečení letů.[2]

Valerij Poljakov na Miru vyhlíží raketoplán Discovery, 6. února 1995

Od ledna 1993 se připravoval na další dlouhodobý let lékaře společně s kolegy z oddílu IMBP Germanem Arzamazovem a Borisem Morukovem, od července v hlavní posádce 15. základní expedice s Viktorem Afanasjevem a Jurijem Usačovem. Odstartovali k letu 8. ledna 1994 v Sojuzu TM-18. Poljakov zůstal na stanici i s následující (16.) expedicí a dokonce i se 17. základní expedicí až do 22. března 1995, kdy konečně přistál po 437 dnech, 17 hodinách a 58 minutách letu. Tento rekord nebyl do dnešního dne překonán.[2] V průběhu letu Poljakov realizoval rozsáhlý program soustavného všestranného sledování zdravotního stavu svého i kolegů z posádek. K dispozici měl značné množství speciálního vybavení a přístrojů o celkové váze cca 1,5 tuny.[3] Během více než 50 experimentů provedl přes 1000 vyšetření.[4]

Z oddílu kosmonautů IMBP Poljakov odešel 1. června 1995. Zůstal v institutu na místě zástupce ředitele pro vědu, které zastával už od října 1989.[2] Po roce 2006 z místa zástupce ředitele odešel, nyní (2009) je pouze členem vědecké rady institutu.[5]

Roku 1999 získal titul doktora lékařských věd (kandidátem věd byl už od ledna 1976) a profesora.[2]

Roku 2000 se zúčastnil mezinárodního experimentu SFINCSS-99 (simulace kosmického letu mezinárodní posádky) v modelu kosmické lodi v IMBP jako velitel 5. (2. návštěvní) posádky.[2]

Je ženatý, má jednu dceru. Dcera i manželka jsou lékařky.[2]

• Hrdina Sovětského svazu a Leninův řád – Sovětský svaz, 1989
• Hrdina Ruské federace – Rusko, 10. dubna 1995
• Hrdina Afghánistánu – Afghánistán, 1989

• Řád slunce svobody – Afghánistán, 1989
• důstojník Řádu čestné legie – Francie, 1989
• Řád Parasat – Kazachstán, 1996
• Medaile Za zásluhy při objevování vesmíru – Rusko, 12. dubna 2011 – za skvělé služby v oblasti průzkumu a využívání vesmíru, dlouhodobou svědomitou práci a za aktivní sociální činnost[6]
• Leninův řád – Sovětský svaz