Valerij Andrijcev

Vyrůstal v Malynu, kde začal zápasit v 9 letech pod vedením Anatolije Zadorožného.[1] Připravuje se v Kyjevě v policejním tréninkovém středisku Dynamo pod vedením Ihora Malynského.[2] Specializuje se na volný styl. V roce 2009 nahradil ve váze do 96 kg na pozici reprezentační jedničky zraněného Georgije Tybylova. V olympijském roce 2012 pozici uhájil před chmelnyckým Pavlo Olijnykem a osetským Alenem Zasejevem a startoval na olympijských hrách v Londýně. Ve čtvrtfinále vyřadil favorizovaného reprezentanta Ázerbájdžánu Chetaga Gozjumova ve třech setech v poměru 2:1 a v semifinále ho čekal úřadující mistr světa Íránec Rezá Jazdání. Hned v úvodní minutě prvního setu se íránský soupeř vážně zranil a vzdal. Ve finále proti Američanu Jaku Varnerovi nezachytil v úvodní minutě prvního setu poraz se záběrem nohy za jeden bod a do konce hrací doby náskok nesmazal. Ve druhém setu pustil v první minutě Varnera přítrhem za svá záda za jeden bod a bodový rozdíl do konce druhého setu nesmazal. Po prohře 0:2 na sety získal stříbrnou olympijskou medaili.

Od roku 2013 sváděl tvrdé nominační boje s Pavlo Olijnykem, kterého v roce 2016 v ukrajinské olympijské nominaci porazil a startoval na olympijských hrách v Riu. V Riu ho čekala od úvodního kola severokavkazská horská cesta. V úvodním kole vyřadil favorizovaného ruského Čečence Anzora Boltukajeva 8:5 na technické body a ve čtvrtfinále porazil Inguše Magomeda Musajeva v barvách Kyrgyzstánu 5:2 na technické body. V semifinále mu vrátil s úroky londýnskou porážku z před čtyř let Oset Chetag Gozjumov reprezentující Ázerbájdžán. V souboji o třetí místo nastoupil proti Avaru Magomedu Ibragimovovi v barvách Uzbekistánu. Napínavý souboj o olympijskou medaili, ve kterém se bodové skóre přelévalo po celou šestiminutovou hrací dobu z jedné strany na druhou, prohrál 4:6 na technické body a obsadil dělené 5. místo. Po olympijských hrách v listopadu se podropil operaci kolene a vynechal sezonu 2017.[3]