Valentin Rajčev

Narodil se a vyrostl v sofijské čtvrti Jučbunar. Zápasení se věnoval od 11 let v klubu Levski-Spartak, kde se postupně specializoval na volný styl.[1] V bulharské mužské volnostylařské reprezentaci se pohyboval od roku 1978 ve váze do 74 kg jako reprezentační dvojka za Aleksandarem Nanevem. V roce 1980 so však svými výkony řekl před Nanevem o nominaci na olympijské hry v Moskvě. Do Moskvy přijel výborně připravený. Za neúčasti favorizovaného Američana Leroye Kempa nebo západního Němce Martina Knospa (bojkot) ztratil první záporné klasifikační body až ve čtvrtém kole po vítězství na technické body s Indem Rádžendra Singhem a v šestém kole porazil na lopatky domácího Sibiřana Pavla Pinigina. V tříčlenné finálové skupině porazil nejprve Čechoslováka Dana Karabina 10:6 na technické body a do souboje o zlatou olympijskou medaili nastoupil proti Mongolu Džamcynu Davádžavovi. Vyrovnaný zápas rozhodl chvatem v posledních vteřinách a po vítězství 6:5 na technické body získal nečekanou zlatou olympijskou medaili.[2]

V roce 1982 se po propadáku na domácím mistrovství Evropy ve Varně rozhádal z reprezentačním trenérem Željazko Dimitrovem a do reprezentace se vrátil až s blížícími se olympijskými hrami v Los Angeles v roce 1984. Kvůli bojkotu zemí východního bloku však přišel o možnost bojovat o nominaci. Sportovní kariéru ukončil v roce 1986. Věnuje se trenérské práci.