Vagn Walfrid Ekman

Narodil se ve Stockholmu v rodině F. L. Ekmana, o oceánografii se začal zajímat až při studiu fyziky na Univerzitě v Uppsale a konkrétně při přednáškách Vilhelma Bjerknese přednášejícím dynamiku kapalin.

Během expedice na lodi Fram pozoroval Fridtjof Nansen, že se ledové kry nepohybují ve směru převládajícího větru, ale odchylují se v úhlu 20 až 40 stupňů vpravo. Bjerknes pozval Ekmana, stále ještě studenta, aby pomohl odhalit podstatu tohoto jevu, a v roce 1905 Ekman zveřejnil svou teorii, která vysvětlovala popsaný jev – grafické vyjádření tvoří Ekmanovu spirálu.

Po dokončení doktorátu v Uppsale v roce 1902 nastoupil Ekman do Mezinárodní laboratoře oceánického výzkumu (Det internasjonale havforskningslaboratorium) v Oslo, kde pracoval sedm let, nevěnoval se jen teoretickým pracím, ale rozvíjel i experimentální techniky a praktické vybavení.

Od roku 1910 do 1939 pokračoval se svými teoretickými a experimentálními pracemi na Univerzitě v Lundu, kde byl profesorem mechaniky a matematické fyziky. V roce 1935 byl zvolen členem Královské švédské akademie věd.

Ekman byl talentovaný a nadšený basový zpěvák, pianista a skladatel, neustále pracoval až do svého úmrtí v Gostad, poblíž Stockaryd ve Švédsku.[3]

V roce 1928 byl oceněn medailí Alexander Agassiz Medal za přínos oceánografii.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vagn Walfrid Ekman na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vagn Walfrid Ekman na Wikimedia Commons