Vadim Delone

Vadim Delone rusky Вади́м Никола́евич Делоне́ (* 22. září 1947, Moskva - 13. června 1983, Paříž) byl ruský básník a disident, účastník demonstrace na Rudém náměstí v srpnu 1968 proti okupaci Československa.

Vadim Delone
Narození22. prosince 1947
Moskva
Úmrtí13. června 1983 (ve věku 35 let)
Paříž
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Alma materNovosibirská státní univerzita
Moskevská státní pedagogická univerzita (MPGU)
Povoláníbásník, hudební skladatel a autor písní
OceněníCena Dahla (1984)
Gratias Agit (2018)
Čestné občanství hlavního města Prahy
RodičeNikolaj Borisovič Delone
PříbuzníBoris Nikolajevič Delone (dědeček)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Narodil se v Moskvě do intelektuální rodiny, jeho otec byl fyzik Nikolaj Delone, děd byl matematik Boris Delone. Vystudoval střední školu zaměřenou na matematiku a poté studoval filologii na Moskevské pedagogické univerzitě (Московский педагогический государственный университет). Již od třinácti let psal básně, které později vycházely převážně v samizdatu.[1]

V roce 1967 se zúčastnil demonstrace na podporu zatčených spisovatelů Jurije Galanskova a Alexandra Ginzburga. Sám byl zatčen a odsouzen na jeden rok podmíněně a musel opustit Moskvu. Od ledna 1968 pokračoval ve studiích filologie na univerzitě v Novosibirsku. V této době již některé jeho básně a politická prohlášení byla publikována i v zahraničí.[1]

Na demonstrace na Rudém náměstí proti okupaci Československa, která se konala 25. srpna 1968, spolu s Pavlem Litvinovem rozvinul transparent За вашу и нашу свободу (Za vaši a naši svobodu). Spolu s ostatními demonstranty byl zatčen a uvězněn.[1]

Za účast na demonstraci byl odsouzen ke 3 letům v pracovním táboře. Trest absoloval v pracovním táboře v Ťumeňské oblasti. Po propuštění v roce 1971 se vrátil do Moskvy. V roce 1973 byla za publikaci samizdatu uvězněna jeho manželka Irina. V roce 1975 byla propuštěna a společně emigrovali do Francie. Žili v Paříži, kde nečekaně v roce 1983 v pouhých 35 letech zemřel na infarkt.[1]

V 1990 mu bylo uděleno čestné občanství hlavního města Prahy.[2] V roce 2014 byl Poslaneckou sněmovnou spolu s ostatními demonstranty z 25. srpna 1968 navržen na české státní vyznamenání Řád Tomáše Garrigua Masaryka, český prezident Miloš Zeman však vyznamenal pouze Natalju Gorbaněvskou.[3] Spolu s ostatními demonstranty z 25. srpna 1968 dostal v roce 2018 in memoriam ocenění Gratias Agit ministra zahraničí České republiky.[4][5]

Reference

  1. HRADÍLEK, Adam. Osm statečných. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2018 [cit. 2018-08-26]. Roč. II, čís. 2. Dostupné online.
  2. Čestné občanství hlavního města Prahy 1990 - 2017 (Portál hlavního města Prahy). www.praha.eu [online]. [cit. 2018-08-30]. Dostupné online.
  3. Prezident potvrdil, že vyznamená disidentku Gorbaněvskou. Deník.cz. 2014-06-22. Dostupné online [cit. 2018-08-26]. (česky)
  4. Gratias Agit MMXVIII [online]. Praha: Ministerstvo zahraničí České republiky, 2018 [cit. 2018-08-26]. Dostupné online.
  5. Ceny Gratias agit dostali vědci, krajané i ruští disidenti. www.rozhlas.cz. Dostupné online [cit. 2018-08-26]. (česky)
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.