Sati

Sati (páli, v sanskrtu smrti, anglicky mindfulness), je jedním z nejdůležitějších pojmů původního Buddhova učení a také ústřední kvalitou mysli, bez jejíhož rozvíjení není možné uskutečnit stezku k osvobození. Je sedmým článkem osmidílné ušlechtilé stezky, ústřední kvalitou mezi pěti (spirituálními) schopnostmi mysli (indrijá) a je také prvním ze sedmi členů probuzení (bodždžhangá).

Sati je komplexní mentální kvalita, která zahrnuje několik aspektů. V češtině není možné najít slovo, které by uspokojivě postihovalo všechny tyto aspekty, nicméně lze najít několik termínů, z nichž každý obvykle vystihuje alespoň jeden ze zmíněných aspektů.

Do češtiny je termín sati překládán nejčastěji jako:

• všímavost, tedy schopnost si všímat, zaznamenávat prožívané psychické a tělesné jevy, tak jak probíhají v přítomném okamžiku. Tento způsob překladu se těší oblibě zvláště mezi českými psychology ovlivněnými buddhismem, z nichž mnozí patří ať už k současným, nebo k bývalým žákům psychologa Dr. M. Frýby, jenž tento způsob překladu sati do češtiny počátkem 90. let minulého století zavedl;
• bdělost ve smyslu ostražitost či bedlivost. V tomto smyslu termín "bdělost" rovněž postihuje jeden z aspektů sati, nicméně tento způsob překladu koliduje s významem bdělost ve smyslu "bdění", opaku ospalosti či spánku, kterému odpovídá pálijský termín džagarija.
• bdělá pozornost; tento termín (stejně jako ten předchozí) se na počátku 90. let těšil oblibě mezi autory a překladateli spojenými s pražskou skupinou "Přátelé Dhammy", pravděpodobně vůbec první organizovanou théravádovou skupinou na území ČR. Z terminologického hlediska jde však o překlad poněkud konfúzní, protože v nejlepším případě míchá dohromady termíny dva: bdělost (sati) a pozornost (v pálijštině manasikára). Více o rozdílu mezi kvalitami sati a manasikára viz externí odkaz č. 1.

Mezi další termíny postihující některý z aspektů sati patří:

• uvědomění či uvědomování
• plné vědomí
• bedlivost
• pamětlivost
• zpřítomnělost
• ducha-přítomnost

Sati (všímavost) lze charakterizovat jako schopnost nezaujatě pozorovat, zaznamenávat, znovupoznávat a pamatovat si prožívané psychické a tělesné jevy. Těmito jevy přitom rozumíme tělesné procesy dostupné smyslům, city, stavy mysli a obsahy mysli (srov. satipatthána). Být všímavý znamená být duchem přítomný tady a teď. Když myslíme nebo si něco představujeme, vzdalujeme se od právě prožívané skutečnosti – jsme nevšímaví. Pro správnou všímavost (sammá-sati) je charakteristické, že je spojena pouze s prospěšnými stavy vědomí a není nikdy deformována chtivostí, nenávistí či zaslepeností. Mysl, v níž je všímavost (sati) přítomna, tak zůstává otevřená nezkreslenému vnímání jevů, jejich vlastností a souvislostí.

Metodické rozvíjení schopnosti si všímat je tradičně spojeno s praxí buddhistické meditace všímavosti a vhledu (v páli satipatthána-vipassaná). V kontextu Buddhovy nauky má tato meditace vést meditujícího, jež pozoruje vlastní tělesné a mentální procesy, k poznání jejich pomíjivosti (aničča), neuspokojivosti (dukkha) a neosobní povahy (anattá) a postupně pak až k cíli nejvyššímu – k překonání všech forem utrpení a dosažení štěstí nibbány.

V posledních letech expanduje zájem psychologů o využívání rozvoje všímavosti v psychoterapii (satiterapie). V souvislosti s obnovením zájmu o introspekci a výzkum vědomí jsou všímavost a meditace všímavosti a vhledu diskutovány také v rámci kognitivní vědy a neurovědy.