Věra Lišková

Věra Lišková se narodila na Vinohradech v rodině restaurátora. V letech 1939–1941 studovala v malířském oddělení Státní grafické školy v Praze a poté v letech 1942–1949 na Uměleckoprůmyslové škole (od roku 1946 Vysoké škole uměleckoprůmyslové) sklo a glyptiku u prof. Jaroslava Holečka a prof. Karla Štipla a monumentální malbu a sklo u prof. Josefa Kaplického. Již jako studentka navrhla roku 1947 tenkostěnný nápojový soubor, který realizovala v Kamenickém Šenově se Stefanem Rathem, synovcem zakladatele firmy J. & L. Lobmeyr.[1] Soubor obdržel cenu Ministerstva kultury a je ve sbírce Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Její sklo, vystavené na první samostatné výstavě v Museum of Modern Art v New Yorku, koupil tehdejší ředitel muzea Kaufmann do sbírek. Lišková pak do roku 1959 měla v tomto muzeu celkem pět autorských výstav.[2]

Po absolvování školy působila Věra Lišková jako výtvarnice ve svobodném povolání. Od roku 1950 spolupracovala externě se sklárnou Karlovarské sklo –– Moser. Získala Gočárův ateliér v Mánesově ulici 72 na Vinohradech, kde od poloviny 60. let vytvářela plastiky z technického skla tvarovaného nad kahanem. Některé její návrhy realizovali také foukači Ivo Němec a František Kirchner.[3] Od roku 1957 byla členkou Tvůrčí skupiny užitého umění Bilance.

Věra Lišková se prosadila již roku 1947 jako návrhářka nápojového skla ve spolupráci s firmou J. & L. Lobmeyr v Kamenickém Šenově. Pro sklárnu Moser navrhovala od roku 1950 nápojové soubory, broušené masivní nádoby z barevného transparentního skla a broušené stylizované zvířecí plastiky (Žába, 1959)[4]. V roce 1959 navrhla pro Moser ve spolupráci s K. Hettešem soubor broušeného skla se zatavenou bublinou v ořechu nožky poháru.[5]

Od 60. let vznikaly podle jejích návrhů volné plastiky z foukaného technického borosilikátového skla Simax, včetně technologicky náročných a rozměrných abstraktních objektů. Lišková usilovala o unikátní tvar nenapodobitelný jinou výtvarnou technikou (Návrat ptáků, Hejno ryb, 1966, Kapky, 1985-1989). Vytvářela tvarově bohaté a křehké skleněné objekty, které svými jemnými detaily zdůrazňují přirozenou tvárnost skla (Hra kostek, 1981).[6] Abstraktní plastika Óda na radost ve skle, inspirovaná notovým zápisem hudby, patří k jejím nejambicióznějším dílům a stala se součástí sbírek Muzea skla v Corningu.[7]

Komorní plastiky Liškové byly inspirované světem zvířat (Ježek, Sova, 1968-1969, Opičák[8]), přírodními úkazy, hudbou nebo tancem (Pohyb tvarů, 1976, UPM).[3]Lišková navrhovala také plastiky z hutního skla pro sklárnu ve Škrdlovicích.

Roku 1968 vytvořila jako reakci na sovětskou invazi plastiku Exploze.[9]

• Milan Hlaveš a kol. (ed.), 7 + 1, Mistři českého skla, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, Praha 2016, ISBN 978-80-87344-32-3
• Alena Adlerová, Contemporary Bohemian Glass, Odeon, Praha 1979
• Bilance 1960, 67 s., Svaz československých výtvarných umělců, Praha 1960

• Informační systém abART: Věra Lišková
• Československé sklo: Lišková Věra
• Brusel Expo ´58: Skleněné objekty Věry Liškové
• Artěl: Amy Hughes, Priceless Artwork from Pyrex Glass: Věra Lišková and Her Soaring Glass Sculptures
• Voices in Studio Glass History: Věra Lišková
• Miroslav Vojtěchovský, Skleněné rozhovory: Věra Lišková, Createam s.r.o., 2016, s. 16-21
• Lišková Anthem of Joy in Glass, YouTube video
• Co je co: Věra Lišková