Vějířovec obrovský

Plodnice je tvořena množstvím velkých klobouků; v mládí okrových nebo narezavělých, v dospělosti hnědých, ve stáří černajících; 10–50(80) cm širokých. Rourky pevné, neoddělitelné od klobouku, bělavě okrové, póry drobné, kulaté, barvy rourek, stářím tmavnou. Rourky jsou nestejně dlouhé, povrch pórů je proto nerovný, hrbolatý. Třeň je postranní, krátký a tlustý. Dužnina je bělavě okrová, později narezavělá, stářím tmavne až černá; v mládí je měkká a šťavnatá, v dospělosti tuhá a suchá, ve stáří tvrdá a dřenatá. Chuť je v mládí lahodná, v dospělosti dobrá, ve stáří suchá a mdlá; vůně je v mládí i v dospělosti příjemná, ve stáří nevýrazně dřevitá. Výtrusný prach je hnědý. Plodnice je mohutná, 80–150(200) cm široká, a 20–50(80) kg těžká.

Vějířovec obrovský

Plodnice nejsou jedovaté, ale pro tuhou konzistenci jsou nezáživné a velmi obtížně stravitelné.[2] Kuchyňský význam proto nemají téměř žádný.[2] Některé publikace jej uvádějí jako nejedlý[3], jiné jako jedlý a tuhý,[4] případně jako nakyslý a jen v mládí jedlý.[5] Vždy se sbírá jen pár mladých klobouků, nebo jen měkčí okraje klobouků (v tomto případě za nějakou dobu dorostou).

Lze zaměnit za drobnější a rozvětvenější trsnatec lupenitý (Grifola frondosa); v podobnosti mladých stádií, za sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus).[1] Značně podobná bondarcerovka horská (Bondarzewia montana) roste na jehličnanech (na kterých se vějířovec obroský vyskytuje jen vzácně) a má palčivou chuť.[6]