Víťazoslav Moric

Na ustavujícím sněmu Slovenské národní strany v Žilině 19. května 1990 byl zvolen předsedou SNS. Předsednický post zastával do března 1991. V rámci strany představoval radikální proud, i když v prvních měsících existence strany SNS oficiálně nenastolila požadavek samostatného státu, pouze předpokládala velmi volný česko-slovenský svazek. Jeho odchod z čela strany a nástup Jozefa Prokeše měl pak stranu posunout ke konstruktivnější roli v politice.[2][3] I nadále ale zůstal Moric významným politikem SNS.

Ve volbách roku 1990 zasedl za SNS do slovenské části Sněmovny národů (volební obvod Středoslovenský kraj). Ve volbách roku 1992 přešel do Sněmovny lidu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[4]

V parlamentních volbách na Slovensku roku 1994 byl zvolen poslancem Národní rady Slovenské republiky za SNS. Mandát obhájil v parlamentních volbách na Slovensku roku 1998 a v parlamentu zasedal do konce funkčního období, tedy do roku 2002. V roce 1998 mu byl udělen Řád Andreje Hlinky. V září 2000 ho parlament zbavil imunity. Byl tehdy vyšetřován pro podezření, zda jeho výroky na adresu Romů nebyly podněcováním rasové nesnášenlivosti.[5]

V roce 2005 se rozešel se svou stranou a stal se předsedou odštěpenecké formace Slovenská národná koalícia - Slovenská vzájomnosť. Za ní kandidoval neúspěšně v parlamentních volbách na Slovensku roku 2006. Uváděn je jako podnikatel, bytem Martin.[6][7] V roce 2010 se zmiňuje jako podnikatel a majitel firmy ŽOS Vrútky, která spolupracuje se státem.[8]

V roce 2011 si zaregistroval politickou stranu Obyčajní ľudia (respektive změnil tak název své dosavadní formace Slovenská národná koalícia - Slovenská vzájomnosť), která sice názvem upomíná na parlamentní skupinu Obyčajní ľudia, kterou vede Igor Matovič, ale ve skutečnosti šlo o krok namířený proti Matovičovi. Slovenská média uváděla, že Moric ve skutečnosti novou stranu rozvíjet nehodlá a mělo jít jen o takticky krok.[9] Matovičova strana vzniklá se sdružení Obyčajní ľudia nakonec přijala název OBYČAJNÍ ĽUDIA a nezávislé osobnosti.