Percyové

Percyové (původně také Perciové) byli po většinu středověku nejmocnějším rodem severní Anglie. Titul barona dostal William de Percy už v roce normanského dobytí Anglie 1066. Název odkazuje na sídlo Percyů v Normandii, obec Percy-en-Auge. Členové rodiny dnes drží titul hraběte z Northumberlandu nebo vévody z Northumberlandu. Podobně jako u jejich soupeřů Nevillů bylo jméno Percyů předáno v ženské linii, když rod vymřel po meči.

Původní erb Percyů

Erb Percyů

Percyové pocházejí od dánského loupežného rytíře jménem Mainfred, který se v 9. století usadil v Pays de Caux severozápadně od Rouenu. Jeho potomci dostali po odchodu do Anglie v roce 1066 pozemky v Yorkshiru. Henry Percy III. získal v roce 1309 hrad Alnwick Castle, který se stal rodinným domem a byl jeho následníkem Henrym IV. přestavěn do současné podoby.

V roce 1377 byl králem Richardem II. po jeho korunovaci jmenován další Henry Percy hrabětem (earlem) z Northumberlandu. Jeho synem byl známý Henry Hotspur, který ještě za života svého otce padl v bitvě u Shrewsbury. Protože otec a syn povstali proti králi Jindřichu IV., byl titul v roce 1405 prohlášen za neplatný. Král Jindřich V. tento trest zrušil v roce 1416.

Mužská linie vymřela v 1670 Joscelinem de Percy, 11. hrabětem z Northumberlandu. Jeho dcera Elizabeth se v roce 1682 vdala za Charlese Seymoura, 6. vévodu ze Somersetu a její vnučka za yorkshirského statkáře Hugha Smithsona, který byl pak roku 1766 povýšen na prvního vévodu z Northumberlandu.