Hugh Percy, 2. vévoda z Northumberlandu

Pocházel z rodu Smithson, byl starším synem Sira Hugha Smithsona, matka Elizabeth Seymour byla dědičkou vymřelého rodu Percyů. Hugh spolu s otcem přijal v roce 1750 jméno vymřelého rodu Percy, od roku 1750 jako otcův dědic užíval titul lord Warkworth. Studoval v Etonu, v roce 1759 jako dobrovolník vstoupil do armády a již v sedmnácti letech byl kapitánem, vynikl statečností v několika bitvách sedmileté války. V roce 1760 odešel do civilního života a krátce studoval na univerzitě v Cambridge. V letech 1763–1776 byl členem Dolní sněmovny, patřil ke straně toryů a celou dobu zastupoval prestižní volební obvod Westminster s nejpočetnější voličskou základnou v Anglii. Postavení u dvora si zajistil v roce 1764 sňatkem s dcerou králova oblíbence, bývalého premiéra 3. hraběte z Bute. V roce 1764 byl jmenován královským pobočníkem a povýšen na plukovníka.

Na počátku války proti USA kritizoval v parlamentu striktní postup proti koloniím, nakonec ale odešel do severní Ameriky s dočasnou hodností brigádního generála (1774), již v roce 1775 byl povýšen na generálmajora. Zúčastnil se několika bitev, v nichž vynikl jako stratég, mimo jiné proslul odmítáním tělesných trestů u řadových vojáků. V bitvě o Long Island velel divizi a v roce 1777 dosáhl hodnosti generálporučíka, téhož roku se ale vrátil do Anglie kvůli sporům se svým nadřízeným generálem Howem. Mezitím po matce zdědil barona Percyho a stal se členem Sněmovny lordů (1776), jako otcův dědic zároveň užíval titul hraběte Percyho. V letech 1784–1788 byl velitelem elitních gardových sborů a v roce 1786 po otci zdědil titul vévody z Northumberlandu. V hrabství Northumberland zastával poté funkci lorda místodržitele (1786–1799 a 1802–1817). V roce 1793 dosáhl hodnosti generála. I když nezastával žádný vysoký úřad, jako člen Sněmovny lordů a jeden z nejbohatších šlechticů v Anglii měl na politiku značný vliv. Po otci zdědil obrovský majetek v severní Anglii a po jeho vzoru se snažil o zefektivňování zemědělství, jeho hospodaření negativně zasáhla kontinentální blokáda a pokles cen obilí za napoleonských válek.

Zastával řadu čestných funkcí, mimo jiné byl členem Královské společnosti a v roce 1788 obdržel Podvazkový řád.

Děti 2. vévody z Northumberlandu (1787)

V roce 1764 se oženil s Anne Stuart (1746–1780), dcerou premiéra 3. hraběte z Bute. Kvůli jejímu nemanželskému poměru došlo v roce 1779 k rozvodu. Dva měsíce po rozvodu se Hugh podruhé oženil s Frances Burrell (1752–1820), dcera právníka a dlouholetého poslance Petera Burrella (1723–1775). Burrellova další dcera Susan (1750–1812) se provdala za Hughova mladšího bratra 1. hraběte Beverley. Z druhého manželství měl 2. vévoda pět dětí, titul vévody zdědili postupně dva synové, irský místokrál Hugh Percy, 3. vévoda z Northumberlandu (1785–1847), a admirál Algernon Percy, 4. vévoda z Northumberlandu (1792–1865), druhorozený syn lord Henry Percy zemřel v dětství. Z dcer se starší Emily (1789–1844) provdala za generála Jamese Murraye z rodu vévodů z Athollu, mladší Anges (1791–1856) byla manželkou generála Thomase Bullera.