Václav Zralý

Dům čp. 116 v Pnětlukách projektovaný Zralým

Zralý se narodil v dnes již neexistujícím čp. 23, který v roce 1869 koupil jeho otec Vojtěch. Nejprve se v Praze vyučil zedníkem. V letech 1923–1927 studoval na Střední průmyslové škole stavební Josefa Gočára, kde byli jeho pedagogové Václav Šantrůček a Oldřich Starý.[1] Po absolvování vojenské služby si podal přihlášku na Bauhaus a v roce 1929 byl přijat. Přípravný kurz v analytické kresbě absolvoval u Vasilije Kandinského. Poté nastoupil do stavebního oddělení, kde byli jeho hlavními školiteli Ludwig Hilberseimer a Mies van der Rohe.[2] Během studia vytvořil tři studie: vyhlídkové věže s hotelem, rodinného domu a lázní v Pardubicích. Všechny tři vznikly v roce 1930. Jako diplomní práce předložil Zralý o rok později návrh krematoria a spojené chlapecké a dívčí školy.[3] V případě návrhu školy byl konzultantem samotný Mies van der Rohe, který mu kromě diplomu udělil zvláštní uznání za vynikající studijní výsledky.[4] Po návratu do Čech se Zralý stal členem architektonické sekce Levé fronty, organizace českých levicově orientovaných intelektuálů, a roku 1933 vstoupil do nově založeného Svazu socialistických architektů.[5] Doznívala však Velká hospodářská krize a pro architekty bylo obtížné získat zakázky. Zralý se účastnil několika výběrových řízení.

Husitská zvonička z roku 1940

Vypracoval návrhy na obytné domy pro družstvo Včela v Praze-Vršovicích, spořitelnu v Českých Budějovicích, kolonii rodinných domů v Libočanech a školu s internátem na Moravě. V žádné z těchto soutěží ale neuspěl. Jedinou realizací, na níž se podíleli ještě dva další architekti, byla vila spojená s provozem sodovkárny v Košířích. V roce 1934 odjel na rok do Francie, kde pracoval jako dělník.[6] Poté se vrátil do rodných Pnětluk. Vyprojektoval zde domy čp. 114 a čp. 116 a tzv. husitskou zvoničku z roku 1940.

Po válce vystřídal několik zaměstnání. Pracoval ve strojní traktorové stanici, v lounském pivovaru[4] a v Okresním stavebním podniku Louny, zde jako investiční referent. Projektoval drobné přístavby severočeských pivovarů, v Pnětlukách pak přístavbu sokolovny a ubytovnu pro česáče chmele.

Ačkoliv byl bezpartijní, nechal se v únoru 1948 zvolit do místního Akčního výboru Národní fronty. Přesto po založení JZD musela rodina vyklidit jedno poschodí svého domu pro kanceláře družstva. V roce 1955 byl pak tento dům zbořen a na jeho místě, v bezprostředním sousedství kostela sv. Matouše, byla postavena mohutná sušárna chmele. Ta zcela degradovala dříve tak malebné panorama obce. Paradoxně ji projektoval právě absolvent Bauhausu Zralý.[7] V roce 1982 uspořádala Galerie Benedikta Rejta v Lounech výstavu jeho prací.