Václav Sedláček (malíř)

Narodil se 9. května 1925 v obci Lažánky v rolnické rodině. Od dětství se věnoval kresbě. Výtvarné umění studoval v Praze na Státní grafické škole a poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, z které přešel na Akademii výtvarných umění, kde studoval u prof. Vlastimila Rady. Po ukončení studia působil na škole jako asistent prof. Vlastimila Rady a prof. Františka Jiroudka.[1][2] Po roce 1969 po vpádu vojsk Varšavské smlouvy byl nucen své místo na AVU opustit a živil se především restaurováním fresek a sgrafit. Restauroval například sgrafita Mikoláše Alše na Wiehlově domě v Praze nebo nástěnné malby v Bazilice nanebevzetí panny Marie na Hostýně. V roce 1961 uzavřel sňatek s grafičkou Hanou Storchovou. Byl členem Umělecké besedy, spolu s níž mnohokrát vystavoval a přidružil se také ke skupině Říjen. Účastnil se tematických akcí a soutěží: například soutěž na obrazy pro foyer Národního divadla, dále pak např. akce Povltaví a Želivka, ve které měli malíři za úkol zdokumentovat krajinu před zatopením a vystavoval také v Pražských salonech.

Ve své tvorbě se zabýval výhradně zpodobením krajiny, zprvu především krajiny jihočeské a valašské. Po svém odchodu z AVU se stáhl do ústraní do svého ateliéru a krajinu již nezpodobňoval venku v přírodě, nýbrž pouze v ateliéru. Takto vzniklé obrazy zachycují hlavně jeho niterné pocity z přírody. Krajina v jeho obrazech je teskně poetická a abstraktní, vyjadřuje jeho dojmy a vzpomínky, je tichá, ztlumená, zachycuje často večerní a podzimní nálady.[2] Uskutečnil celou řadu samostatných výstav. Jeho díla jsou součástí sbírek Národní galerie a dalších galerií.

Tvorba Václava Sedláčka zůstala nedokončena v důsledku předčasného úmrtí. Jeho život a dílo se náhle uzavřely předčasným úmrtím dne 2. prosince 1981. Poslední samostatná výstava tohoto jedinečného malíře krajiny se uskutečnila v roce 2008.[2]