Václav Sedláček

Rodiče Václav a Božena Sedláčkovi už sami odmalička vyrůstali v Německu, v Porýní-Vestfálsku, kam se přistěhovali se svými rodiči z Čech (ze vsi Bolkov na Plzeňsku) za prací. V městečku Recklinghausen u Dortmundu tu byla celá kolonie českých horníků, kteří se sice nuceně poněmčili, ale udržovali si české povědomí. I Sedláčkovi byli silně vlastenecky orientovanou rodinou, byť děti – tři synové, Václav z nich byl prostřední (viz rodinné foto)[1] – chodily do německých škol a měly s češtinou problémy. Po základní škole se začal Václav učit na horníka. V roce 1933, po nástupu Hitlera k moci, museli Sedláčkovi z Německa kvůli vzrůstající protičeské nenávisti a pokračující hospodářské krizi odjet a přestěhovali se do staré vlasti, do Ústí nad Labem-Předlic, kde v okolí byly hnědouhelné doly. Václav Sedláček tam dále pokračoval v havířství, ale zároveň nastoupil jako pomocník do pekárny Karoliny Watzkeové v Hrnčířské ulici, kde po večerech a nocích pracoval. Teprve tady se začal doučovat češtinu.

Po okupaci pohraničí na podzim 1938 se Václav spolu s mladším bratrem Karlem přestěhovali do Prahy (rodiče s dalším bratrem Josefem zůstali v Sudetech). V Praze získal zaměstnání jako učeň v pekárně Ladislava Vrbického na Smíchově. Stal se členem Sokola a také Mládeže Národního souručenství.

Sedláčkově oběti se nedostalo takřka žádné publicity, a to ani po válce, ani po nastolení vlády komunistů, kdy by se jeho dělnický původ mohl propagandisticky hodit. Byl na dlouhá desetiletí zapomenut, připomínán jen jako „ten druhý“ vedle hrdiny-studenta Opletala. Badatelé se domnívají – stejně, jako si to mysleli i nešťastní Sedláčkovi rodiče a příbuzenstvo – že podstatným důvodem byl česko-německý původ rodiny, který v atmosféře poválečné protiněmecké nenávisti působil nemalé problémy. (Když se po válce z Recklinghausenu vrátila na výzvu čs. státu většina Čechů, aby pomohli kolonizovat vylidněné pohraničí, setkávali se dlouho pro svou horší češtinu a německý přízvuk s nevraživostí a ústrky, okolí je totiž považovalo za sudetské Němce.)

Dnes má Václav Sedláček na místě, kde byl zastřelen, spolu s Janem Opletalem alespoň pamětní desku. V Praze-Michli je po něm pojmenována ulice. A v říjnu 2018 byla z iniciativy ústeckého historika Martina Krska a novinářů deníku MF Dnes na jeho počest umístěna na hřbitově v Praze-Braníku (kde byl jeho hrob v té souvislosti znovu objeven) pamětní deska s textem: „Václav Sedláček padl vedle Jana Opletala při střelbě do účastníků největší demonstrace proti nacistické okupaci.“[2]