Václav Martinec

Václav Martinec se narodil 5. března 1937 v Praze. Již jako dítě se věnoval mluvenému slovu, a to v Dismanově recitačním a dramatickém souboru. V rámci studentské aktivity vedl soubor lidových písní a tanců. Mimo jiné v této době absolvoval i tréninky v cirkusové škole.

V letech 1954–59 studoval herectví pod vedením Vlasty Fabiánové a Jarmily a Evy Kröschlové.

Po absolutoriu v roce 1959 odešel spolu s režisérem Janem Kačerem do Divadla Petra Bezruče v Ostravě, kde působil v letech 1959-1964. V roce 1967 vystupoval jako tanečník Laterny magiky na EXPO v Montréalu.

V roce 1973 založil soubor experimentálního pohybového divadla Křesadlo. Od roku 1975 až do současnosti pracuje jako choreograf a režisér na volné noze. Na svém kontě má 153 inscenací v roli režiséra, těch choreografických potom 85.

Věnuje se i činnosti pedagogické. V letech 1993–2003 působil jako učitel herectví a jevištní mluvy na JAMU v Brně. V roce 1996 byl jmenován docentem. V současné době spolupracuje mimo jiné i s Pedagogickou fakultou Univerzity Hradec Králové, kde pomáhá budoucím učitelům v hlasové průpravě a kultivovaném mluveném projevu.

Publikoval odborné studie ve sbornících. Dvakrát přispěl do publikací školy herectví prof. Ivana Vyskočila (Zpráva o dílně na Divadelní fakultě JAMU v publikaci Psychosomatický základ veřejného vystupování, jeho studium a výzkum/2000; Homo ludens ve sborníku Hic sunt leones /O autorském herectví/2003).

• Lidské tělo (1975, 1988)
• Herecké techniky a zdroje herecké tvorby (2003)
• Učíme děti mluvit a vyprávět aneb Sedmero pohádek o sedmi kouzelnících (Albatros, 2015) [1]