Václav Jiřina

Narodil se ve Vinoři, v rodině ředitele místního cukrovaru Václava Jiřiny a jeho manželky Kateřiny, rozené Novákové.[1] Po studiu na Malostranském gymnáziu (mat. 1905) v Praze absolvoval na právnické fakultě (1909, JUDr. 1911). Krátce působil jako soudní tlumočník italštiny a španělštiny, ale věnoval se zejména překládání z italštiny, španělštiny a francouzštiny a soustředil se na moderní prózu a drama.

Dne 31. března 1913 se v Praze oženil s Hedwigou Beckovou dcerou vídeňského obchodníka. Manželství bylo roku 1919 rozvedeno od stolu a lože, 1920 prohlášeno za rozloučené.[3] V prosinci 1922 se Václav Jiřina znovu oženil, s Májou Staňkovou.[4]

Zemřel v Praze, byl pohřben na Vinohradském hřbitově.

Kromě překladatelství pracoval též jako redaktor v několika periodikách: Květy, týdeník 28. říjen a deníky Národní osvobození, Národní politika a Lidová demokracie. V Národní politice vedl rubriku fejetonů, na které spolupracoval s generačně i odborně širokým okruhem autorů. Věnoval se také divadelní publicistice. V roce 1927 se stal generálním zástupcem Společnosti italských autorů dramatických (SIAE – Società Italiana del Teatro Drammatico) pro ČSR a v roce 1930 byl za své úsilí a zásluhy v oblasti propagaci italské kultury vyznamenán řádem italské koruny.

Jiřinův překladatelský zájem, zaměřený na moderní prózu a především drama, se soustředil zejména na italskou (modernisté) a španělskou literaturu (tzv. generace 98 – M. de Unamuno, R. del Valle-Inclán; či zase Ramóna Gómeze de la Sernu), okrajově překládal také z francouzštiny. Nejvíce se však věnoval překládání románů a divadelních her italského dramatika Luigiho Pirandella, oceněného Nobelovou cenou, a zasloužil se tak o hojné uvádění jeho dramat na českých scénách (1922- 1940). Překládal i Pirandellovy současníky Massima Bontempelliho a ideového tvůrce futurismu Filippa Tommasa Marinettiho.[5]