Václav Jelínek (špión)

Skutečný Erwin van Haarlem se narodil 22. srpna 1944 jako syn Johanny van Haarlem, ženy nizozemského a židovského původu, již znásilnil Gregor Kulig, polský voják a nacista, s nímž se přátelila.[3] Kulig ještě před narozením Erwina padl ve válce[4] a Erwin byl nabídnut k adopci v pražských Holešovicích. Později byl v Nizozemsku na seznamu pohřešovaných.[3]

Václav Jelínek se narodil se 23. srpna 1944 v Modřanech u Prahy (nyní součást města).[3] Po povinné vojenské službě se stal seržantem, který pracoval pro Ministerstvo vnitra.[4] Byl přijat do československé tajné policie Státní bezpečnost (StB) a byl povýšen do hodnosti poručíka.[4] Přijal identitu van Haarlema[3] a v červnu 1975 se přestěhoval do Londýna s pomocí pravého nizozemského pasu, který nezákonně získal na jméno van Haarlem.[3] Získal práci v restauraci Hilton Hotel na Park Lane[3] a začal pro StB a KGB, její ekvivalent v Sovětském svazu,[4][3] provádět špionáž o Spojeném království a Spojených státech. Jeho nadřízený byl zástupce plukovníka Josef Kafka.[4] 25. března 1986 byl Václav Jelínek KGB vyznamenán.[4] Ačkoli působil jako nizozemský státní příslušník, nikdy v Nizozemsku nežil.

Když ho Johanna van Haarlem v roce 1977 kontaktovala a uvěřila, že je jejím skutečným synem, bylo mu nařízeno, aby roli hrál, aby se neprozradilo jeho krytí. V roli pokračoval dokonce do té míry, že navštívil její rodinu v Holandsku.[3] Seznámil se dokonce i s rodinou svého otce Gregora Kuliga. V důsledku tohoto podvodu se se svým skutečným synem nesmířila až do února 1992.[4]

Nakonec byl Jelínek unavený prací číšníka a s finančními prostředky od StB koupil byt v Silver Birch Close[5] ve Friern Barnet v severním Londýně a podnikal jako obchodník s uměním.[4] Ve svém bytě byl nakonec 22. dubna 1988 zatčen, zatímco na rádiu přijímal číselné šifrované zprávy[4] a používal jej 13 let.[2] Soud pro špionáž u londýnského soudního dvora Old Bailey byl zahájen 6. února 1989 a byl prvním soudem se špionem ve Velké Británii od roku 1961.[4] Důstojník Metropolitní policie uvedl, že byl „pravděpodobně prvním člověkem, který byl souzen v Old Bailey pod přezdívkou“.[4] Mezi těmi, kteří proti němu vypovídali, byla Stella Rimingtonová, používající přezdívku „Miss J“.[4] Porota přišla s rozsudkem viny po pouhých 45 minutách jednání a dne 3. března 1989 byl Jelínek odsouzen k desetiletému vězení.[4] Následně byl držen ve vězení HM Parkhurst.[3] Zatímco byl v Parkhurstu, Sametová revoluce v roce 1989 v Československu svrhla komunismus, 1. ledna 1993 Československo pokojně zaniklo a jeho jednotlivé státy se staly nezávislými státy České republiky a Slovenska. Po neúspěšném pokusu o útěk, určitém období hladovky a po lobbingu českých diplomatů byl Václav Jelínek po pěti letech vězení 5. dubna 1993 propuštěn a deportován do České republiky.[4][6]

V britském dokumentu Otázka identity[7] z roku 1993 Erwina hrál Bernard Hill.
V roce 2006 vznikl v nizozemské rozhlasové stanici VPRO o van Haarlemovi dvoudílný program, nazvaný „Het Spoor Terug“ (Cesta zpět).[6]
Jeho vzpomínky, napsané Jaroslavem Kmentou, vyšly v češtině v roce 2005 pod názvem Český špion Erwin van Haarlem.[4][8]

Od roku 2016 žil Jelínek v Praze.[3]

V Anglii dokázal plných 10 let se vydávat za Žida a předstírat, že je synem úplně cizí ženy. Dokázal téměř nemožné: „nabourat se“ do židovských organizací a rozkrýt špionážní síť jedné z nejobávanějších tajných služeb světa – izraelského Mosadu. Václav Jelínek byl u toho, když se ve světových židovských organizacích domlouvaly taktické plány, jak dostat ze Sovětského svazu tisíce Židů, jimž Moskva odmítala vydat povolení vystěhovat se. Za ústupky v migrační politice požadoval Sovětský svaz ústupky Spojených států ve zbrojení. Moskva pak skutečně souhlasila s vystěhováním Židů ze Sovětského svazu a Spojené státy a Velká Británie kývly na snížení zbrojní výroby.
K jeho zatčení pravděpodobně napomohl bývalý zpravodajský důstojník Vlastimil Ludvík, který v roce 1988 přeběhl k MI6.[9] Václav Jelínek, byť mu v britském vězení slibovali beztrestnost, nikdy nezradil. Kdyby se nad jeho osudem neslitoval šéf rozvědky generál Radovan Procházka a nepřimluvil se za něj u britské premiérky i tehdejší prezident Václav Havel, zřejmě by byl už po smrti. Hladovku, kterou ve vězení držel, by zcela jistě dovedl do konce.