Václav Jan Frierenberger

Jako syn důstojníka se již v mládí rozhodl pro službu v armádě, prošel rakousko-tureckými válkami a v roce 1790 je uváděn již v hodnosti kapitána.[3] Jeho otec major Josef Frierenberger byl 21.10.1762 vyznamenán Vojenským řádem Marie Terezie.[4] Po bitvě u Slavkova byl stejně jako jeho otec 28.05.1806 dekorován nejvyšším rakouským vojenským vyznamenáním - rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie (představovalo to i nárok na doživotní šlechtický titul rytíř (Ritter) a případně se mohl nositel domáhat i dědičného titulu svobodného pána) a v následujícím roce byl povýšen na podplukovníka a v roce 1809 na plukovníka. Následně byl 27.04.1813 povýšen na generálmajora. V bitvě u Drážďan byl dne 26. srpna 1813 těžce zraněn a velení dělostřelectva po něm převzal generál Friedrich Karl von Langenau (1782-1840). Následně byl ruským carem Alexandrem vyznamenán ruským řádem sv. Anny. V lednu roku 1820 byl penzionován[5] a poslední roky života prožil v Kroměříži. Byl pohřben na starém kroměřížském hřbitově.

Pomník u Staré pošty

Dne 2. prosince 1995 byl odhalen kamenný pomník s trčící dělovou hlavní při olomoucké silnici za Starou poštou dále na Rousínov (49°11′21″ s. š., 16°50′36″ v. d.), který vybudovala Československá napoleonská společnost spolu s Baterii Austerlitz. Pomník je věnován dvěma rakouským dělostřeleckým bateriím, které pod velením majora Václava Jana Frierenbergera kryly ústup ruského sboru generála Bagrationa v závěru bitvy.[6][7]

Památník na kroměřížském hřbitově

V roce 1936 byl ze starého hřbitova v místech dnešního Bezručova sadu přenesen na vsypovou loučku při vstupu na městský hřbitov pomník (49°17′14″ s. š., 17°23′16″ v. d.), který nechala v roce 1823 zbudovat na hrobě svého manžela jeho žena. Empírový památník (nemovitá Kulturní památka České republiky[8] s číslem 101308) má podobu truchlící ženy opírající se o podstavec nesoucí zlomený kanelovaný dórský sloup a je na všech čtyřech stranách dříku podstavce opatřen německými nápisy.