Václav Žáček

PhDr., habilitovaný docent Univerzity Karlovy v Praze, DrSc., působil po letech archivářské práce nejprve jako pověřený profesor na Palackého univerzitě v Olomouci, pak od roku 1955 jako vědecký pracovník ČSAV v Praze.

Byl žákem profesora Josefa Šusty, věnoval se zejména slovanským dějinám, zvláště pak vztahům česko–polským a česko–jihoslovanským.[1]

Jeho hlavní práce jsou, kromě jeho disertace Ohlas polského povstání roku 1863 v Čechách (vydáno 1935) také dvousvazkové dílo Čechové a Poláci roku 1848 (vyd. 1947 – 1948) a sbírka dokumentů Slovanský sjezd v Praze roku 1848 (1958). Žáčkova převládající autorská účast (včetně vedoucí práce redakční) je na velkých syntetických dílech Češi a Poláci v minulosti (1967), Dějiny Jugoslávie (1970), Češi a Jihoslované v minulosti (1975).

V nakladatelství Melantrich v knižnici Odkazy pokrokových osobností naší minulosti Václav Žáček vydal postupně monografie František A.Zach (1977) – o českém vojenském pedagogovi a generálovi srbské armády, Josef Václav Frič (1979) – první ucelenější monografie o J.V. Fričovi a Josef Barák (1983) – studie k 150.výročí narození a 100.výročí úmrtí českého novináře, básníka a spisovatele. Žáčkovo vědecké úsilí výrazně reprezentují také četné časopisecké studie a recenze.

Jeho posledním dílem je monografie Jan Evangelista Purkyně (vyd.1987, Melantrich).

Zemřel v Praze 21. března 1986.