Václav Šidlík

Narodil se v roce 1884 v Úhonicích v rodině řezníka a hostinského Václava Šidlíka. V roce 1900 začal studovat Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Po zakončení studia se živil jako sochař a medailér. V roce 1913 odešel za prací do Ruska.[2]

Dne 30. dubna 1914 byl v Kyjevě zapsán do České družiny, konkrétně do 3. roty[5]. V tomto roce také bojoval u Krakova.[3] V červnu 1916 byl povýšen na praporčíka a opustil Českou družinu. Koncem roku 1916 velel strážnému oddílu u štábu v Remčicích. Dne 21. června 1917 byl jmenován velitelem půlroty 8. roty, se kterou bojoval v bitvě u Zborova. Zde byl raněn do pravé ruky. Za hrdinství v boji získal ruské státní vyznamenání Šavli Řádu sv. Jiří.[2] Zpět do Československa se vrátil 2. ledna 1919 jako velitel I. praporu 21. československého střeleckého pluku. Účastnil se bojů na Těšínsku a Slovensku. Dne 29. prosince 1922 byl povýšen do hodnosti plukovníka. Dne 1. května 1928 byl jmenován brigádním generálem. V roce 1933 byl ustanoven velitelem 24. pěší brigády a 30. června 1934 se stal velitelem 2. horské brigády.

Od ledna 1945 organizoval spolu s ilegálním Národním výborem v Unhošti přípravu na ozbrojené povstání proti okupaci. Při zahájení povstání 5. května 1945 převzal v Unhošti vojenské velení a řídil ozbrojené akce. Velel a formoval strážné oddíly a povolávání 260 unhošťských mužů. Řídil odzbrojování německých stráží v Unhošti a okolí, střežení významných objektů, ochranu státního majetku a shromažďování ukořistěného nepřátelského majetku. Za tuto činnost získal v roce 1945 Československý válečný kříž 1939.[2]

Václav Šidlík zemřel dne 17. května 1952 v Nouzově na srdeční selhání. Pohřben byl na Olšanském hřbitově v Praze.