Uralská státní technická univerzita

Uralská státní technická univerzita měla dvacet fakult, mezi nimi Metalurgickou, Chemického inženýrství, Stavebních materiálů, Stavebního inženýrství, Fyziky a fyzikálního inženýrství, Radiového inženýrství,[1] Elektrického inženýrství, Elektroenergetického inženýrství, Strojního inženýrství, Ekonomiky a managementu, Vojenských věd, Tělesné výchovy a sportu, Humanitní, Dalšího vzdělávání a Postgraduální vzdělávání.[2] Školu ročně absolvovalo přes 3000 inženýrů.

Uralská státní technická univerzita byla založena v roce 1920 a až do roku 1925 existovala v rámci Uralské státní univerzity. Teprve roku 1925 byla škola z Uralské státní univerzity vydělena pod názvem Uralský polytechnický institut (UPI), později až do roku 1992 jako Uralský polytechnický institut S. M. Kirova.[3]

V první dekádě nového tisíciletí se univerzita začala připravovat na potenciální integraci s jinou místní univerzitou, v zájmu zvýšení konkurenceschopnosti školy vůči ostatním univerzitám v Rusku. V dubnu 2008 byla univerzita přejmenována po prvním ruském prezidentovi Borisi Jelcinovi na Uralskou státní technickou univerzitu Borise Jelcina. Nicméně již 2. dubna 2010 byla univerzita sloučena s Uralskou státní univerzitou Maxima Gorkého a společně vytvořily Uralskou federální univerzitu.[4]

Škola již od začátku velmi rychle expandovala díky industrializačnímu programu Sovětské vlády, který vytvářel vysokou potřebu inženýrských pozic. USTU byla pro uspokojení této poptávky místních průmyslových podniků po technických kádrech a inženýrech klíčová.

Ve 40. letech 20. století škola trpěla nedostatkem pedagogů a pracovníků, ale přesto dostala veliký impuls k dalšímu růstu, neboť armáda urgentně potřebovala zvýšit produkci průmyslových výrobků v uralských továrnách. Navíc bylo k Uralu kvůli postupující okupaci přesunuto mnoho průmyslových podniků ze západních oblastí Ruska.

Po druhé světové válce udržovala Uralská státní technická univerzita i nadále úzké vztahy s armádou a připravovala velké množství inženýrů pro potřeby vojenského průmyslu, mimo jiné pro nedaleko sídlící vojensko-průmyslový konglomerát Uralvagonzavod.

USTU však rostla i díky poválečné expanzi celého sovětského hospodářství. V roce 1991 však, z důvodu hospodářské krize po kolapsu Sovětského svazu, poprvé pocítila akutní nedostatek financování ze strany ruské vlády. Teprve až v polovině devadesátých let 20. století začala univerzita nacházet nevládní zdroje financování v netriviální výši, zejména navazováním vztahů s místními průmyslovými podniky, které přežily krizi a nebo dokonce v důsledku krize vyrostly.

Se jménem univerzity je spojena známá Djatlovova výprava z roku 1959, neboť většina jejích účastníků byla studenty Uralského polytechnického institutu. Účastníci výpravy tragicky zahynuli poblíž vrcholu hory Cholat Sjachyl na Urale. Příčina jejich úmrtí nebyla dosud spolehlivě objasněna. V roce 2008 uspořádala Uralská státní technická univerzita k pátrání po příčinách tragédie konferenci, jíž se zúčastnili členové původního pátracího týmu a techničtí experti.[5]

• Arkadij Michajlovič Černeckij, starosta města Jekatěrinburg
• Andrej Kozicyn, miliardář[6]
• Boris Jelcin, prezident Ruské federace (1991–1999)[7]