Upcyklace

Upcyklace je proces přeměňování odpadového materiálu nebo nepotřebných produktů v nové materiály či produkty lepší kvality, pro zlepšení hodnot životního prostředí. Je to protiklad downcyklace, která na rozdíl od upcyklace kvalitu produktu snižuje.[1]

Tento termín poprvé použil Reiner Pilz z technologické společnosti Pilz GmbH, když v roce 1994 aplikoval tento název v jednom z článků v novinách Salvo (č. 23, 11. říjen 1994). Zdůrazňuje, že naše populace potřebuje spíše takovou recyklaci, která přinese vyšší hodnotu, než měl starý výrobek, čili upcyklaci.[2]

Termín upcycling používají William McDonough a Michael Braungart ve svých konceptech odpad = potrava a Cradle to cradle a je sémanticky opačný vůči termínu downcycling. Jako existující příklad upcyclingu uvedl Braungart v dokumentu Waste = Food obal od zmrzliny z biodegradovatelného bioplastu, který se po zahození během několika hodin rozloží a do kterého jsou současně zapuštěna semínka některých druhů trav či jiných rostlin, která z něj následně vzejdou.

Upcyklace v umění

Myšlenka opětovného využití odpadového materiálu v hlavním směru umění přišla sporadicky během 20. století, ačkoliv dlouho to byl jen výrobní prostředek v lidovém umění.

Umělci, kteří používají odpadový materiál
Simon Radia - Watts Tower

Simon Rodia s jeho Watts Tower (1921–1954) z Los Angeles je velkým zastáncem upcyklace. Rozhodl se použít kovový šrot, rozbité sklo a keramiku ve velkém měřítku. Vytvořil 17 staveb, z nichž nejvyšší dosahuje 30 metrů. Upcyklací se nechali inspirovat i současní dadaisté. Marcel Duchamp vytvořil z nepotřebného předního kola a vidlice objekt „Bicycle wheel“. Mezi jeho nejznámější práci patří „Fontain“, v překladu vodotrysk či fontána, k jehož výrobě použil pisoár, který koupil v železářství. Pablo Picasso a jeho "Býčí hlava" (1942) je socha vyrobená z vyřazeného cyklistického sedla a řídítek.

Marcel Duchamp - Fontain

Díla nebyla tvořena jen z velkých nepotřebných či rozbitých předmětů. V polovině století zpracovával umělec Joseph Cornell koláže a krabicové asamblážní díla ze starých knih a jiných nalezených předmětů. Naopak Robert Rauschenberg shromažďoval odpadky nejprve v Maroku, později v ulicích New Yorku, aby mohl odpad využít do svých uměleckých děl.

Myšlenka zvýšení základních hodnot recyklovaných předmětů jako politické prohlášení, spíše než představování recyklovaných předmětů jako odraz nebo výsledek z výrobních prostředků, je z velké části představa pozdního 20. století. Romuald Hazoumé, umělec ze západoafrické republiky Benin, ukázal v roce 2007 jeho originální použití vyřazených plastových kanystrů na benzín a jiné palivo, které se podobají tradiční africké masce. Výstava Documenta se koná každých pět let v německém městě Kasselu. Documenta 12 v roce 2007 vystavila jeho umění. Hazoumé o své práci řekl: „pošlu zpět na západ to, co jim patří, to znamená, odpad z konzumní společnosti, která nás zasypává každý den.“ V dnešní době umělců jen přibývá, upcyklace se tak dostává do povědomí širší společnosti.

Upcyklace v hudbě

Typickým příkladem je Orquesta de Instrumentos Reciclados de Cateura z Paraguaye. Nástroje orchestru jsou vyrobeny z materiálů odebraných ze skládky, která se nachází v městečku Cateura na předměstí Asunciónu.[3]

Upcyklace v průmyslu

Mnoho průmyslových procesů, jako jsou plasty a elektronické výroby, spoléhají na spotřebu omezených zdrojů. Navíc odpad může mít dopad na životní prostředí a může mít vliv i na lidské zdraví. V této souvislosti, upcyklace popisuje použití dostupných a budoucích technologií ke snížení odpadu a spotřeby zdrojů vytvořením produktu s vyšší hodnotou z odpadních nebo vedlejších produktů.

Upcyklace v České republice je k vidění např. při projektech Zdrojovny, v originální kovozoologické zahradě nedaleko Uherského Hradiště, či při procesu opětovné výroby spotřební techniky. Upcyklované produkty z reinkarnovaného skla a odpadu z výroby ekodrogerie vznikají také v brněnské společnosti Tierra Verde.[4]

V rámci České republiky jsou v roce 2015 aktivní i mnohé další projekty a společnosti, které se upcyklací zabývají – může se jednat o aktivity společnosti FOREWEAR[5] zaměřující se úspěšně na upcycling použitého oblečení, CONTIQUA[6] zabývající se výrobou designových výrobků z průmyslových přebytků, FLORIUM[7] zabývající se zpracování biologického odpadu formou vermikompostování a následnou výrobou kvalitního přírodního hnojiva a v neposlední řadě i IBCSD LAB,[8] která tvoří základ mezinárodního obchodního centra udržitelného rozvoje a přinesla do procesu pojem INDUSTRIAL UPCYCLING, který se na rozdíl od výše uvedených zabývá projektu druhotného víceúrovňového zužitkování většiny průmyslových přebytků a prevencí vzniku odpadu na globální úrovni.

Odkazy

Reference
  1. Upcyklace. [online]. 2015 [cit. 2015-03-15]. Dostupné z: http://www.assmann.cz/blog-upcyklace-detail-51 
  2. Kay, Thornton (11 October 1994), "Salvo in Germany - Reiner Pilz", SalvoNEWS Archivováno 15. 7. 2011 na Wayback Machine (99): page 14
  3. Orquesta de Instrumentos Reciclados de Cateura - Paraguay - "Landfill Harmonic" (teaser). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
  4. Born again krátká historie znovuzrození [online]. [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
  5. Projekt Forewear [online]. [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
  6. Spojujeme design, příběhy a udržitelnost [online]. Contiqua [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
  7. 100% Přírodní produkt Florium [online]. Florium.cz [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.
  8. News [online]. [cit. 2019-06-16]. Dostupné online.

Literatura
  • DVOŘÁKOVÁ, Lucie. Tvoření z přírodnin, odpadu a obyčejných materiálů. Brno: CPress, 2016. 104 s. ISBN 978-80-264-1300-4.

Externí odkazy
  • UpCycling.cz – webový magazín věnovaný upcyklaci
  • inOdpady.cz – článek z praxe přeměn starých materiálů na použitelné předměty
  • Upcycling Club – Club přátel upcyklace, zhodnocování nevyužitých věcí, mnoho zajímavé inspirace
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.