Ukrajinská národní rada Prjaševčiny

UNRP vznikla 1. března 1945. Zpočátku nevylučovala variantu připojení severovýchodu Slovenska obývaného etnickými Ukrajinci k Ukrajinské sovětské socialistické republice (podobně jako byla připojena Podkarpatská Rus). Brzy se ale přihlásila k rozvoji ukrajinské menšiny v rámci Československa.[2] UNRP se vyhýbala označení Rusín (rusínskou národnostní identitu považovala za umělý konstrukt, mající za cíl rozdělit ukrajinské etnikum). V dobových dokumentech se objevují místo toho termíny jako ukrajinské obyvateľstvo, ukrajinský národ, obyvateľstvo ukrajinských okresov Prjaševščiny nebo obyvateľstvo Prjaševščiny.[1]

Generálním tajemníkem UNRP byl zvolen Ivan Roháľ-Iľkiv.[3] V letech 1945–1946 měla UNRP své zástupce a samostatný poslanecký klub v Prozatímním Národním shromáždění i v Slovenské národní radě.[2] V československém Prozatímním Národním shromáždění zasedalo celkem pět poslanců UNRP. Šlo o jediné zástupce menšinového etnika v tomto provizorním zákonodárném sboru, jenž byl jinak složen výlučně z poslanců české a slovenské národnosti.[4] Po roce 1946 již členové UNRP zasedali v parlamentu v rámci poslanckých klubů jiných stran. Peter Babej například zastupoval Komunistickou stranu Slovenska. Viktor Zavacký zase už během roku 1945 v rámci Ukrajinské národní rady inicioval vznik ukrajinsko-rusínské sekce v slovenské Demokratické straně, která se ustavila v srpnu 1945 a Zavacký byl zvolen jejím předsedou (zrušena roku 1948).[5]

Ukrajinská národní rada Prjaševčiny se neúspěšně snažila docílit oficiálního zakotvení UNRP a ukrajinských menšinových institucí do právního řádu poválečného Československa a systému Národní fronty Čechů a Slováků.[2] V lednu 1946 navrhla Slovenské národní radě, aby Sbor pověřenců byl doplněn o úřad pro záležitosti ukrajinského (ruského) obyvatelstva na Slovensku. Předsednictvo SNR ovšem tento požadavek odmítlo.[1]

Po únorovém převratu roku 1948 se do činnosti UNRP promítly frakční spory. Ivan Roháľ-Iľkiv tehdy obvinil Vasila Karamana z tzv. buržoazního nacionalismu. Etničtí Ukrajinci zároveň čelili tlaku na eliminaci řeckokatolické církve a násilné zavádění pravoslaví na severovýchodním Slovensku.[6] Do roku 1951 vydávala UNRP vlastní tiskoviny a byla aktivní v kulturně-osvětové oblasti. Angažovala se též v poválečné obnově regionu.[2] Byla zrušena roku 1952 a nahradil ji Kulturní svaz ukrajinských pracujících v Československu.[7]