Uhličitan zinečnatý
Uhličitan zinečnatý (chemický vzorec ZnCO3) je bílá až šedá práškovitá látka, prakticky nerozpustná ve vodě, ovšem rozpustná v roztocích kyselin, zásad nebo čpavku. V přírodě se vyskytuje v podobě minerálu smithsonitu. Při zahřátí na teplotu nad 490 °C dochází k jeho rozkladu na oxid zinečnatý (ZnO) a oxid uhličitý (CO2).
| Uhličitan zinečnatý | |
|---|---|
Zn2+ | |
Uhličitan | |
 | |
| Obecné | |
| Systematický název | Uhličitan zinečnatý |
| Anglický název | Zinc carbonate |
| Německý název | Zinkcarbonat |
| Sumární vzorec | ZnCO3 |
| Vzhled | bílá až šedá práškovitá látka |
| Identifikace | |
| Registrační číslo CAS | 3486-35-9 |
| EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 222-477-6 |
| PubChem | 19005 |
| Vlastnosti | |
| Molární hmotnost | 125,39 g/mol |
| Teplota rozkladu | 490 °C |
| Hustota | 3,8 g/cm³ |
| Index lomu | nDř=1,875 nDm= 1,633 |
| Tvrdost | 4–4,5 |
| Rozpustnost ve vodě | 0,006 7 g/100 g |
| Rozpustnost v polárních rozpouštědlech |
kyseliny zásady roztok čpavku kapalný amoniak (ne) |
| Součin rozpustnosti | 2,09×10−11 |
| Relativní permitivita εr | 7,8 6 |
| Měrná magnetická susceptibilita | 1,79×10−6 cm3 g−1 (řádná) 1,06×10−6 cm3 g−1 (mimořádná) |
| Struktura | |
| Krystalová struktura | klencová |
| Hrana krystalové mřížky | a= 592,8 pm α= 103°27´ |
| Termodynamické vlastnosti | |
| Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −740,57 kJ/mol |
| Standardní molární entropie S° | 92,9 J K−1 mol−1 |
| Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −666,7 kJ/mol |
| Izobarické měrné teplo cp | 0,708 9 J K−1 g−1 |
| Bezpečnost | |
 GHS09 Varování[1] | |
| R-věty | R50/53 |
| S-věty | S60, S61 |
| Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Příprava
Je možné jej připravit srážením rozpustných zinečnatých solí roztokem rozpustného uhličitanu nebo zaváděním plynného oxidu uhličitého do roztoků rozpustných zinečnatých solí. Vždy se ovšem jedná o reakci zinečnatého kationu s uhličitanovým anionem za vzniku nerozpustného uhličitanu zinečnatého (poslední rovnice znázorňuje iontový průběh reakce).
Využití
Využívá se jako bílý pigment k barvení a potisku textilu a k přípravě oxidu zinečnatého (ZnO), který se také využívá jako pigment, ale v malířství pod názvem zinková běloba. Přidává se jako plnivo do léčiv a využívá se k adsorpci sulfanu v hlubokých studních. Využívá se také jako aktivátor vulkanizačního procesu k výrobě pryže z latexu.
Reference
- Zinc monocarbonate. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.
- Dr. Heinrich Remy, Anorganická chemie 2. díl, 1. vydání 1961
- GREENWOOD, N. N; EARNSHAW, A. Chemie prvků II. 1. čes. vyd. Praha: Informatorium, 1993. ISBN 80-85427-38-9. S. 1320–1374.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu uhličitan zinečnatý na Wikimedia Commons