Adsorpce

Langmuir modeluje povrchu adsorbentu jako inertní s konečným počtem adsorpčních center, která jsou všechna stejná a adsorpční teplo, které se při adsorpcích uvolňuje není závislé na adsorbovaném množství ${\displaystyle a}$. Z tohoto modelu odvozuje rovnici

${\displaystyle a={\frac {a_{\max }k_{L}p}{1+k_{L}p}}}$

kde ${\displaystyle a}$ je adsorbované množství na jednotku absorbentu, ${\displaystyle a_{\max }}$ je maximální absorbovatelné množství, ${\displaystyle k_{L}}$ je rovnovážná konstanta mezi adsorpcí a desorpcí a ${\displaystyle p}$ je tlak plynu nad povrchem. Pro případ adsorpce z kapaliny se místo tlaku ${\displaystyle p}$ v rovnici objeví koncentrace ${\displaystyle c}$.

Freundlich modeluje povrch adsorbentu podobně, avšak adsorpční teplo je závislé na adsorbovaném množství ${\displaystyle a}$

${\displaystyle a=Kp^{\frac {1}{n}}}$

kde ${\displaystyle K}$ a ${\displaystyle n}$ jsou konstanty a pro kapaliny se v rovnici opět objeví koncentrace místo tlaku.