Ugartové

Rod Ugarte měl původ v provincii Baskicko v severním Španělsku a od 16. století se připomíná v šlechtickém stavu. Za třicetileté války se do vojenských služeb v habsburské monarchii dostal Petr Ugarte (1620–1681), který později dosáhl hodnosti generála a stal se i členem dvorské vojenské rady. V roce 1654 byl povýšen do stavu říšských svobodných pánů, kromě vlastních zásluh v tom sehrály roli i vazby na dvorskou šlechtu, které získal o rok dříve sňatkem s Eleonorou Kateřinou z Werdenbergu (1630–1660). Od roku 1662 byl majitelem statků Budíškovice a Červený Hrádek na Dačicku, které ovšem později prodal, když mezitím v roce 1676 zakoupil za 138 000 zlatých rozsáhlé panství Velké Meziříčí. Druhou manželkou Petra Ugarte byla hraběnka Terezie Eleonora Žďárská ze Žďáru (1639-1705), která po ovdovění proslula jako iniciátorka výstavby poutního místa na Homoli ve východních Čechách.

Zámek Velké Meziříčí, sídlo Ugartů v 17. a 18. století

Petr Ugarte měl ze dvou manželství celkem osm dětí, ze synů se jako jediný dospělého věku dožil Arnošt František Dominik (1658–1715), který v roce 1713 dosáhl potvrzení hraběcího stavu dědičně. Proslul především četnými spory, které vedl s měšťany ve Velkém Meziříčí. Byl celkem čtyřikrát ženat, přičemž tři z jeho manželek pocházely ze starobylých českých rodin (Eva Eleonora Lažanská z Bukové, Marie Magdalena Kustošová ze Zubří, Marie Rebeka z Bubna a Litic). Arnoštův dědic Jan Nepomuk (1707–1756) byl přísedícím zemského soudu v Brně a v roce 1729 k Velkému Meziříčí přikoupil sousední panství Stránecká Zhoř.

Jan Nepomuk Ugarte v souvislosti se sňatkem s hraběnkou Vilemínou de Souches (1716–1792), spoludědičkou panství Jevišovice na Znojemsku, podnikl zásadní zásah do dějin rodového majetku. V roce 1735 za 638 000 zlatých prodal Velké Meziříčí se Stráneckou Zhoří a následně vykoupil dědický podíl sestry své manželky na Jevišovicích, podařilo se mu i zbavit dluhů. Součástí dědictví po rodu de Souches byl i dům na Horním náměstí ve Znojmě (dodnes známý jako Ugartův palác), který za Jana Nepomuka prošel velkorysou barokní přestavbou, kromě toho byl zakoupen i dům v Brně, takže opět došlo k zadlužení rodového majetku.

Moravský zemský hejtman Alois Ugarte mladší (1784–1845)

Ve dvou generacích na přelomu 18. a 19. století vzešly z rodu Ugartů významné osobnosti politiků. Mladší syn Jana Nepomuka, Alois Ludvík (1749–1817), označovaný jako Alois starší, byl dlouholetým zemským hejtmanem na Moravě (1787–1801) a později rakouským nejvyšším kancléřem (1803–1817). Přispěl také k rozšíření rodového majetku, když v roce 1798 ze statků zrušeného louckého kláštera koupil Kravsko a Přímětice. V Kravsku pak vzápětí nechal postavit klasicistní zámek. Součástí nákupu majetků louckého kláštera byl i soubor barokních soch, který je dnes umístěn v parku u nového zámku v Jevišovicích. Aloisův synovec Alois mladší (1784-1845) byl místodržitelem v Horním Rakousku (1827–1834) a stejně jako strýc zemským hejtmanem na Moravě (1834–1845). Po Aloisovi starším zdědil také Kravsko, které pak sňatkem dcery Louisy (1813–1887) přešlo na rod Chotků.

Alianční erb rodů Ugarte a Souches na sýpce v Jevišovicích

Ke koncentraci většího pozemkového majetku došlo za Maxmiliána Josefa (1781–1831), který po otci zdědil Jevišovice a po tetě Marii Anně, ovdovělé Hausperské z Fanalu (1737–1798), rozsáhlé panství Rosice u Brna, kde také později zemřel. Za Maxmiliána Josefa byl ve dvacátých letech 19. století postaven nový kostel v Jevišovicích, zasvěcený sv. Josefovi. Poslední významnou osobností rodu byl Maxmiliánův syn Josef (1804–1862), poslanec Moravského zemského sněmu a také starosta v Jevišovicích. Zemřel nešťastnou náhodou po pádu z koně, vášeň pro koně ale zdědil i jeho jediný syn Maxmilián (1851–1875). Ten spolu s dalšími šlechtici stál u zrodu Velké Pardubické, která se poprvé běžela v roce 1874, mimo jiné proslul i jako lidumil a zakladatel nadace pro chudinu z Jevišovic. Maxmilián Ugarte zemřel nečekaně v San Remu 3. února 1875 ve věku 23 let a jím rod vymřel. Jevišovický velkostatek zdědily rovným dílem jeho sestry, které se podělily o užívání starého a nového zámku v Jevišovicích. Protože ale obě sestry i jejich manželé vedli nákladný společenský život, Jevišovice nakonec skončily v dražbě a v roce 1897 je za dva a půl miliónu zlatých koupil vídeňský bankéř Robert Biedermann. Historie rodu končí úmrtím Maxmiliánovy starší sestry Gabriely, provdané Lovatelli, která zemřela v Rakousku v roce 1935 ve věku 86 let.

Rodová hrobka Ugartů se nachází na hřbitově v Jevišovicích. Architektonicky jednoduchá klasicistní stavba pochází pravděpodobně z počátku 19. století a dodnes slouží jako hřbitovní kaple.

Josef Ugarte, poslanec Moravského zemského sněmu a starosta v Jevišovicích

• Alois starší Ugarte (1749-1817)
• Alois mladší Ugarte (1784-1845)
• Josef Ugarte
• Terezie Eleonora z Ugarte

Dnešní Václavská ulice v Brně nesla více než sto let název Ugartova (1844–1946). Jako Ugartova byla až do roku 1942 pojmenována i ulice v Brně-Králově Poli, která původně tvořila vesnici Ugartov. Jméno moravského zemského hejtmana Aloise Ugarta má i ulice v Příměticích, které patřily k panství Kravsko. Přítomnost rodu na jižní Moravě připomíná i Ugartův palác ve Znojmě (nárožní dům na Horním náměstí čp. 9).

Rodová hrobka v Jevišovicích

• Budíškovice (1662–1678)
• Jevišovice (1743–1897)
• Kravsko (1798–1850)
• Rosice (1798–1844)
• Velké Meziříčí (1676–1735)

• Průvodce po státním archivu v Brně, 1954
• Ottův slovník naučný, díl XXVII., 1907 (reprint 2001)
• Anděl, Rudolf a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. – Jižní Morava, 1981
• Kuča, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl II., 1997, ISBN 80-85983-14-1

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ugartové na Wikimedia Commons