Tyrannosaurinae
Podčeleď Tyrannosaurinae patří do čeledi Tyrannosauridae a zahrnuje samotný rod Tyrannosaurus a zhruba pět jemu blízce příbuzných rodů. Jedná se o středně velké až obří masožravé dinosaury (teropody), rozšířené koncem křídového období v Severní Americe a Asii. Typickým znakem je masivní lebka s velkými zuby, uzpůsobenými k drcení a párání kořisti.
Tyrannosaurinae Stratigrafický výskyt: Svrchní křída | |
---|---|
Kostra holotypu tyranosaura, zástupce podčeledi | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
Řád | plazopánví (Saurischia) |
Podřád | teropodi (Theropoda) |
Nadčeleď | Tyrannosauroidea |
Čeleď | Tyrannosauridae |
Podčeleď | Tyrannosaurinae Matthew a Brown, 1922 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Paleobiologie
Největší zástupci (rod Tyrannosaurus a Tarbosaurus) měřili zřejmě 12–13 metrů na délku a jejich hmotnost dosahovala 6 až 9 tun.[1] I nejmenší druhy (Nanuqsaurus hoglundi) zřejmě dosahovaly délky kolem šesti metrů a hmotnosti zhruba jedné tuny. Jejich zadní končetiny byly relativně dlouhé a mohutné, uzpůsobené k rychlému pohybu (zřejmě až přes 40 km/h)[2][3]. Naopak jejich přední končetiny byly relativně krátké, až téměř zakrnělé.[4]
Objev obratle z Montany, obsahující stopy po zubech subadultního tyranosaura ukazují, že tito obří predátoři dokázali drtit kosti již v poměrně raném věku (asi 11 až 12 let).[5]
Je možné, že i obří tyranosaurini lovili v některých obdobích života či v některých situacích v malých smečkách, přesvědčivé a jednoznačné fosilní doklady takového chování ale zatím chybí. Nasvědčovat mu může objev velkého množství koster druhu Tarbosaurus bataar z mongolské Gobi, o přímý důkaz smečkového chování se ale nejedná.[6]
Síla čelistního stisku a spolu s ní i odolnost čelistí a celé lebky proti extrémně velkým tlakům se výrazně zvyšovala u dospívajících tyranosaurinů.[7]
Výzkum stavby spodní čelisti ukazuje, že tyranosauři měli patrně citlivý senzorický systém na jejich konci. Ten jim umožňoval detailně prozkoumat jakékoliv objekty v dosahu, a to včetně kořisti, mláďat, jiných tyranosaurů, apod. Je možné, že tato funkce, kterou tyranosauři sdílejí se současnými krokodýly a vodními ptáky, umožňovala těmto dinosaurům lépe pečovat o svá mláďata, stavět hnízda nebo lépe a přesněji uchopovat do čelistí předměty.[8] Detailnímu výzkumu byla podrobena i někdejší neurovaskulární tkáň v rostrální část lebky tyranosaurů.[9]
Paleogeografie
Pozůstatky tyranosaurinů jsou poměrně četné a dosti kompletní, proto se jedná o relativně dobře známou skupinu. Již v roce 1910 bylo objeveno na jediné lokalitě větší množství jedinců albertosaura, kteří zde zřejmě zahynuli společně. Zdá se tedy, že i velcí tyranosauridi (včetně samotného tyranosaura a tarbosaura) mohli být alespoň v některých obdobích gregaričtí (žít a lovit ve smečkách).[10] Představovali dominantní predátory svrchnokřídové Severní Ameriky a Asie.
Fosilní zuby velkých tyranosauridů byly objeveny také na ruském Dálném Východě (v oblasti povodí řeky Amur), nedaleko čínských hranic. Zatím neznámé a formálně nepopsané druhy obřích tyranosauridů tu existovaly v období pozdního maastrichtu, asi před 69 až 66 miliony let (tedy na úplném konci druhohorní éry).[11][12]
Zástupci skupiny
Odkazy
Reference
- Článek Král teropodních dinosaurů na webu Pravěk.info (česky)
- Článek Dohnal by nás Tyrannosaurus? na webu DinosaurusBlog.com (česky)
- SOCHA, Vladimír. Jak rychle běhal tyranosaurus?. OSEL.cz [online]. 3. dubna 2017. Dostupné online. (česky)
- Carpenter, Kenneth; Smith, Matt (2001). "Forelimb Osteology and Biomechanics of Tyrannosaurus rex". In Tanke, Darren; Carpenter, Kenneth. Mesozoic vertebrate life. Bloomington: Indiana University Press. str. 90–116. ISBN 978-0-253-33907-2.
- SOCHA, Vladimír. Stejně ti rozdrtím kosti. OSEL.cz [online]. 15. března 2019. Dostupné online. (česky)
- http://www.osel.cz/11150-lovili-tarbosauri-ve-smeckach.html
- Andre J. Rowe & Eric Snively (2021). Biomechanics of juvenile tyrannosaurid mandibles and their implications for bite force. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24602
- SOCHA, Vladimír. Tyranosauři drtili kosti jen něžně. OSEL.cz [online]. 3. listopadu 2021. Dostupné online. (česky)
- Florian Bouabdellah, Emily Lessner, and Julien Benoit (2022). The rostral neurovascular system of Tyrannosaurus rex. Palaeontologia Electronica. 25 (1): a3. doi: https://doi.org/10.26879/1178
- Článek Smečkový lov obřích teropodů na webu DinosaurusBlog.com (česky)
- I. Y. Bolotsky, I. A. Ermatsans & Y. L. Bolotsky (2021). Tyrannosaurid remains (Dinosauria: Tyrannosauridae) from localities in Blagoveshchensk and Kundur (Amur Region, Russia) (PDF). Biota and environment of natural areas. 2021 (2): 49-70. doi: 10.37102/2782-1978_2021_2_5
- https://www.idnes.cz/technet/veda/dinosaurus-fosilie-zkamenelina-jursky-park-tyranosaurus-rex-dravec-rusko.A220204_120939_veda_vse
- SOCHA, Vladimír. Deset let společenského tyranosaurida. OSEL.cz [online]. 7. prosince 2021. Dostupné online. (česky)
Literatura
- Brusatte, Stephen L.; Carr, Thomas D. (2016). The phylogeny and evolutionary history of tyrannosauroid dinosaurs. Scientific Reports. 6 (1). doi: 10.1038/srep20252
Česká literatura
- Socha, Vladimír (2019). Legenda jménem Tyrannosaurus rex. Pavel Mervart, ISBN 978-80-7465-369-8.
Externí odkazy
- SOCHA, Vladimír. Jak přežít setkání s tyranosaurem. OSEL.cz [online]. 22. března 2021. Dostupné online. (česky)