Tymotej Staruch

Sloužil v rakousko-uherské armádě, potom u četnictva. Byl starostou obce. V roce 1896 byl penzionován a usadil se ve vsi Zolota Sloboda.[2] V době svého působení v parlamentu je profesně uváděn jako zemědělec v obci Sloboda.[1]

Byl veřejně a politicky aktivní. Patřil do Ukrajinské národně demokratické strany. Od roku 1902 zasedal v jejím širším výboru.[2] V roce 1908 se stal poslancem Haličského zemského sněmu.[3]

Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 66. Mandát obhájil ve volbách do Říšské rady roku 1911.[4]

V době svého působení na Říšské radě je uváděn coby člen Ukrajinské národně demokratické strany.[1] Po volbách roku 1907 byl na Říšské radě členem Rusínského klubu, po volbách roku 1911 členem klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[4]

Po vypuknutí první světové války organizoval nábor do ukrajinských jednotek.[2] Roku 1915 byl odvlečen ruskými vojsky na Sibiř.[3] Propuštěn byl roku 1917.[2] Po válce byl komisařem v Berežanech.[3] Během krátké existence Západoukrajinské lidové republiky působil jako člen Ukrajinské národní rady. V lednu 1919 se účastnil kongresu práce v Kyjevě. V dubnu 1919 byl zvolen oblastním místopředsedou Ukrajinské národní strany práce (tzv. trudová strana). V roce 1920 byl zatčen polskými úřady a vězněn v Berežanech, později ve Lvově. V lednu 1921 byl pro nemoc propuštěn na svobodu.[2]

Jeho otec Mychajlo Staruch byl poslancem Haličského zemského sněmu.[3] V politice působil i jeho bratr Antin Staruch (1856–1938). Syn Tymoteje Starucha Jaroslav Staruch (1910–1947) byl aktivní v ukrajinských politických a odbojových organizacích.[2]