Turul

Turul je maďarský mytologický tvor a státní symbol. „Důvod“ vpádu staromaďarských bojovníků na koních do Panonské kotliny, v čele s knížetem Arpádem (890–907), byl údajně motivován sledováním zbloudilého „turula“, altajského loveckého sokola neboli raroha velkého (altajského). Do střední Evropy se dostalo sokolnictví vpádem Hunů. Traduje se, že vůdce Attila (445–453) měl na svém štítu vyobrazeného právě sokola.[1] Do Podunajské nížiny sokolnictví přinesly zrovna maďarské kmeny, které hledaly zalétlého raroha velkého. Není bez zajímavosti, že maďarští bojovníci měli na přilbách „rarotol“, pero z křídla raroha. Pověst říká, že před velmi velmi dlouhou dobou, když maďarské kmeny sídlily ještě daleko na východě, měla jejich princezna Emese sen, ve kterém se k ní do lože snesl ohromný dravec Turul a zmocnil se jí jako ženy. Ráno se Emese probudila a vyprávěla tento sen svému otci. O devět měsíců později se jí narodil syn, kterému dala jméno Álmos (z maď. álom - sen, álmos - chlapec pocházející ze sna). Bylo předpovězeno, že Álmos přivede svůj lid do nové vlasti, ale on sám ji prý nikdy nespatří. Jednoho dne Álmos uviděl na obloze svého otce Turula, letícího na západ. Zburcoval svůj lid a společně Turula následovali, až došli na úpatí Karpat, za kterými se rozkládala předpovězená nová vlast Maďarů. Na svazích Karpat Álmos umírá a vedení přebírá jeho syn Arpád, který své bojovníky i jejich ženy bezpečně převede na druhou stranu hor.

Socha turula v maďarském městě Tatabánya