Turkobijec
Jako turkobijci jsou tradičně označováni evropští křesťanští panovníci a vojevůdci, kteří dosáhli výrazných úspěchů při bojích proti pronikání Osmanské říše do Evropy (od 14., ale hlavně v 17. a 18. století) a při zatlačování této mocnosti zpět. Výjimečně se tento pojem rozšiřuje na všechny velké nepřátele Turků (takže se pod takto rozšířenou definici vejde například i Tamerlán).[zdroj?]
V české literatuře 19. století byli jako turkobijci nazýváni balkánští Slované, zejména Černohorci.[1]
Za největší z turkobijců jsou považováni:[zdroj?]
- Jan III. Sobieski, poslední z velkých polských králů, který vedl s Turky válku po většinu svého života a v bitvě u Vídně zastavil jejich expanzi do nitra Evropy.
- Princ Evžen Savojský, generalissimus vojsk rakouských Habsburků, který připravil Turkům zdrcující porážky u Zenty, Sarajeva, Petrovaradína a Bělehradu a natrvalo je vyhnal z Uherska a Sedmihradska.
Úřadující francouzský prezident Emmanuel Macron byl kvůli vytrvalé kritice zahraniční politiky Turecka označen za největšího turkobijce v EU.[2]
Další velcí turkobijci
Galerie
- Svatý Ludvík se zajatými Saracény na terase Jezuitské koleje v Kutné Hoře
- Felix z Valois a Jan z Mathy prosluli vykupováním křesťanských otroků.
- Uvězněné křesťanské otroky střeží Turek s důtkami.
Odkazy
Reference
- Eliška Krásnohorská: Černohorská kolébavka. Světozor. 17/1880, s. 195. Dostupné online.
- NOVÁK, Martin. Macron je největším turkobijcem v EU. Je neschopný a nemá nám co kázat, říká Erdogan. aktuálně.cz [online]. 2020-10-02 [cit. 2020-10-02]. Dostupné online.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.