Tupolev Tu-14

Předchůdcem letounu byl projekt 72, dvoumotorový letoun. Verze s továrním označením Tu-73 dne 29. prosince 1947 prodělala s pilotem F. F. Opadščim první let. Kvůli příliš slabým motorům Rolls-Royce Nene byl v zadní části umístěn ještě jeden pomocný motor Derwent V. Druhý prototyp Tu-78 s mírně odlišným překrytem kabiny a ocasní částí se vznesl 17. dubna 1948. Postupně takto vznikly různé verze (známé pod továrním označení Tu-74, Tu-78 a Tu-79), ale k sériové výrobě nikdy nedošlo, protože přednost dostal Iljušin Il-28. Další testovací model Tu-81 vznikl pod vedením Sergeje Jegera a podstoupil první let v roce 1951 – třetí motor byl odstraněn, protože už byly k dispozici výkonnější motory Klimov VK-1. Do uvolněného prostoru po třetím motoru byla do zadní části stroje umístěna střelecká věž.

Prototyp Tu-14 byl postaven v roce 1948 v závodě n. 156 a po svém prvním letu 13. října 1949 a následném testování až do podzimu roku 1950 byla v roce 1951 zahájena sériová výroba v továrně č. 125 v Irkutsku a stroj byl uveden do služby v sovětském námořnictvu. Oproti prototypům měl nižší rychlost a větší dolet. Mezi varianty patřila průzkumná Tu-14R a torpédová Tu-14T se dvěma torpédy 45-36-A.

Bylo vyrobeno asi 550 kusů (jiné zdroje hovoří o asi 200), 50 až 60 z nich bylo v letech 1958/59 dodáno do Číny. Tu-14 zůstal ve službě asi deset let, včetně služby v rezervě, než byl nahrazen letouny Tupolev Tu-16.