Tuchořice (zámek)

Prvním panským sídlem v Tuchořicích byla tvrz poprvé zmíněná v roce 1454, kdy patřila Petrovi z Tuchořic. Jeho potomci na ní žili až do roku 1519. Po nich se jako majitelé panství vystřídali Bartoš z Kamenice, Lobkovicové, Jaroslav Dlask ze Vchynic (1547), jeho syn Jiří starší Dlask, Adam Kaplíř ze Sulevic (1603), Jan Aldringen (1629), Achiles ze Soie (1635), Martin de Pachonhay (1649) a jeho dcery, z nichž univerzální dědička Anna Terezie tvrz poškozenou během třicetileté války prodala Janu Antonínu Hýzrlovi z Chodova.[1] Podle Augusta Sedláčka však polovinu zámku zdědil její manžel a zbytek jejich dcery. Později si tuchořické a strkovické panství rozdělily na tři díly, které byly spojeny a v osmnáctém století připojeny k Dobříčanům.[2]

Jan Antonín Hýzrle nechal tvrz opravit, ale od něj panství koupil Kašpar Clary-Aldringen a v roce 1728 připojil k Dobříčanům. Starou tvrz potom nechal zbořit a místo ní postavit barokní zámek. Clary-Aldringenové tuchořický statek prodali roku 1879 Aloisovi Procházkovi a ten později žateckému továrníkovi Konrádu Blaschkovi, jehož potomkům patřil až do roku 1945.[1] Po druhé světové válce měl ve znárodněném zámku kanceláře státní statek. Od roku 1952 ho využívalo zemědělské učiliště. Zchátralý zámek byl v letech 1966–1970 opraven a začal v něm fungovat Ústav sociální péče. Další oprava proběhla v letech 1982–1984 a zámek i nadále slouží sociálním účelům jako Domov „Bez zámků“ Tuchořice.[3]

Jednopatrová zámecká budova má obdélný půdorys. Její průčelí je směrem do vsi zdůrazněno stupňovitým štítem bočního křídla a rizalitem v uprostřed hlavního traktu. V nároží stojí věž s valbovou střechou, pod kterou se táhne cimbuří.[1]