Tuberóza hlíznatá

Původní je v Mexiku, spolu s dalšími druhy rodu Polianthes. Zde obývá i sušší místa a v teplých oblastech vystupuje až do 2500 m n. m. Protože tuto atraktivní rostlinu brzy po objevení Ameriky Portugalci nebo Nizozemci přenesli k pěstování do jižní Asie, zejména do východní Indie, odkud se široce rozšířila, je ve starší literatuře jako země původu mylně uváděna Indie.

Květy tuberózy

Rostlina si vytváří zásobní hlízy, mírně připomínající cibuli. Z pevné, dužnaté hlízy vyrůstají trávovité, až 30 cm dlouhé listy. Z trsu listů vyraší 50 až 100 cm vysoký stvol, někdy i více stvolů. Je řídce porostlý krátkými lístky. V horní části stvolu jsou v dlouhém klasovitém hroznu uspořádané květy. Mají dlouhou úzkou trubku, která napřed roste vzhůru a pak se stáčí kolmo ke stolu. Na její bázi jsou zelené listeny. Koruna je široce rozevřená se 6 okvětními lístky. Plnokvěté kultivary mají lístky zmnožené. Jsou voskově bílé, někdy s narůžovělými špičkami až narůžovělé, vzácně žluté. Blizna je trojklaná. Květy mají specifickou, intenzivní až omamnou vůni. Otevírají se v noci a jsou velmi trvanlivé. Semeník je trojpouzdrý, spodní a dozrává v suchou tobolku s mnoha semeny.

Je značně odolná a tak se pěstuje se v mnoha teplých oblastech, mimo Severní Ameriku např. v severní Africe, jižní Evropě, Íránu, Gruzii a zejména v Asii. Brzy po svém objevení byla přenesena do Indie, kde se stala velmi populární a šířila se dále.

Aztékové nazývali tuberózu omixochitl (společně s příbuznou Polianthes mexicana). Na Kubě ji nazývají "azucena". Na Havaji byla obvyklou pohřební květinou.

Tuberóza se stala široce užívanou v hinduistické tradici a rituálech, např. jako svatební květina, na svátek narození Budhy. Nazývá se "Rajnigandha", což znamená noční vůně. Názvy s obdobným významem má i v dalších jazycích Asie, v bengálštině, tamilštině, čínštině, japonštině.

V Evropě byla pěstována již od konce 17. století. Jako hrnková kvetoucí rostlina byla velmi oblíbena v 19. století a období secese. Byly vypěstovány také plnokvěté kultivary, populární byl kultivar 'The Pearl' ('La Perle'). Hojně se pěstovala i v Americe. V teplých oblastech je dnes rozšířena pro venkovní výsadbu.

Z květů se k získává silice pro výrobu různých voňavek, tzv. tuberózového parfému. Pěstováním pro výrobu parfémů byla proslulá jižní Francie. Silice je velmi ceněná přísada do luxusních a smyslných parfémů. Frederic Malle, majitel společnosti Editions de Parfums hodnotí její vůni takto: "Tuberóza je zajímavě kontrastní květina, ve které se snoubí dvě stránky – jedna je jásavá, svěží, slunečná, druhá tělesná, smyslná, až maličko obscénní."[1]

Ze silice se připravuje olej, který má relaxační účinky na mysl, nervovou soustavu a svaly. Tlumí křeče a úporný kašel. Specifické složky silice stimulují části mozku odpovědné za sexuální pocity a libido. Olej je doporučován při léčbě frigidity a erektilní dysfunkce.[2]

V obchodech se jen vzácně na jaře nabízejí hlízy, podobně jako u jiných hlíznatých květin a cibulovin.