Tsingy de Bemaraha

Tsingy de Bemaraha je lokalita Světového dědictví na Madagaskaru. Leží v regionu Melaky na západě ostrova, nejbližším větším městem je Morondava. Oblast je rozdělena na přísnou přírodní rezervaci o rozloze 834,11 km² na severu a národní park o rozloze 731,74 km² na jihu.[1] Nadmořská výška se pohybuje od 150 do 700 metrů, krajem protéká řeka Manambolo.

Tsingy de Bemaraha
Světové dědictví UNESCO
Smluvní státMadagaskar Madagaskar
Souřadnice18°40′ j. š., 44°45′ v. d.
Typpřírodní dědictví
Kritériumvii, x
Odkaz494 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení1990 (14. zasedání)

Charakteristika

Zdejší krasová krajina byla formována v období jury, když se rozpadal superkontinent Gondwana. Působením eroze vznikl rozsáhlý labyrint tvořený ostrými škrapy, které se v malgaštině nazývají tsingy („kde se nedá projít bosky“). Krajina je porostlá suchým opadavým lesem, v němž dominuje delonix královská a baobab prstnatý. Na mořském pobřeží rostou mangrovy. Žijí zde poloopice (sifaka Deckenův, ksukol ocasatý nebo avahi Cleeseův), fosa, endemický hlodavec Nesomys lambertoni a více než sto druhů ptáků (orel madagaskarský, výreček bělobradý, kukalka velká).

Odlehlá oblast byla jedním z posledních útočišť původních obyvatel Madagaskaru Vazimbů. V roce 1927 bylo Tsingy de Bemaraha vyhlášeno chráněným územím pod státní správou a v roce 1990 je UNESCO zařadilo na seznam světového dědictví. Oblast je přístupná pouze v období sucha.[2]

Paleontologie

V této oblasti byla také objevena velmi bohatá paleontologická lokalita s množstvím zkamenělých stop dinosaurů z období střední jury. Jedná se o přinejmenším 31 lokalit na ploše 30 km², celkový počet stop přitom přesahuje 700.[3]

Odkazy

Reference
  1. Botany.cz Dostupné online
  2. 100+1 Dostupné online
  3. A. Wagensommer, R. Dolch, T. Ratolojanahary, S. Donato and S. D'Orazi Porchetti (2021). Defining the Bemaraha megatracksite: an update on dinosaur ichnology in Madagascar. Geological Society, London, Special Publication: SP522 Ichnology in Shallow-marine and Transitional Environment. doi: https://doi.org/10.1144/SP522-2021-86

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.