Trypanofobie

Strach z injekcí se obvykle utváří v dětství, přičemž děti se slabým prahem bolesti a zvýšenou vzrušivostí nervové soustavy jsou k rozvoji fobie náchylnější.[3] Zároveň jsou k fobii náklonné i vnímavější děti s bohatou představivostí, nebo se zvýšenou úzkostí. U těchto dětí může být strach způsoben nejen jejich vlastními dojmy z injekcí, ale také fotografiemi, filmy, knihami nebo příběhy, které mohou v jedinci vyvolávat intenzivní pocity ohrožení. Paměť sice funguje tak, že nepotřebné informace, které člověk nepoužívá, vymaže, nicméně v podvědomí zůstane jasné spojení mezi injekcí a něčím ohrožujícím či nepříjemným.[3][7] S tímto někdy souvisí i chování samotných rodičů, kteří své děti vědomě či nevědomě „zastrašují“. Příkladem může být, když jejich dítě odmítá dojíst jídlo nebo chodí přes kaluže a rodiče potom dítěti poví, že v důsledku nevhodného chování onemocní a budou s ním muset jít do nemocnice na injekci.[7] Jiní rodiče zase zcela záměrně svým dětem vyhrožují, tj. např. „Když nebudeš poslouchat, zavolám lékaře a ten ti píchne injekci.“ To znamená, že rodiče vytvářejí u dítěte fobii před lékaři a lékařskými zákroky.[8] Děti jsou na svých rodičích závislé a zpravidla jsou ovlivnitelnější než dospělí jedinci,[9] tudíž taková prohlášení v nich mohou podnítit strach, který je bude doprovázet po zbytek jeho života.[3][7]

Příčiny mohou spočívat i ve špatné zkušenosti, např. neúspěšná injekce, komplikace, hrubost zdravotnického personálu nebo silné jehly. V tomto případě už jen samotná představa injekční stříkačky přímo souvisí s bolestí a neexistuje žádná jiná asociace. Strach z bolesti je obecně obranný mechanismus, avšak u trypanofobů nabývá zcela abnormálních rozměrů.[3]

Během zákroku se trypanofobovi může zrychlit puls, což ztěžuje jeho dýchání, které je přerušované a mělké. Obvykle pacienta doprovází pocení a může začít zvracet, být mu malátně, taktéž v některých případech dochází k omdlení a ztrátě vědomí. Symptomatický obraz je v mnoha ohledech individuální a závisí nejen na závažnosti fobie, ale také na charakteru a temperamentu dané osoby. Po záchvatu paniky se pacienti s trypanofobií cítí emocionálně vyčerpaní, unavení a stydí se. Jsou kritičtí sami k sobě, jsou si plně vědomi absurdnosti situace, ale nemohou udělat nic pro to, aby se panická ataka v budoucnu neopakovala. Mozek totiž tyto procesy spouští sám a jsou tedy většinou nekontrolovatelné.[3][13]

Některým jedincům se může udělat malátně jen při zmínce o zákroku.[14]

Pokud se postižená osoba nedokážete vyrovnat s trypanofobií sama, měla by kontaktovat odborníka — psychologa nebo jiné věrohodné terapeuty, kteří používají následující psychoterapeutické techniky:[7]

• Hypnoterapie
• Kognitivně-behaviorální terapie
• Expoziční terapie; pod dohledem odborníka se klient postupně „seznamuje“ s předmětem strachu a konfrontuje ho, a to od malého k velkému. Ze začátku si například jen vezme injekční stříkačku do ruky a podívá se, jak se injekce podává.

• Aichmofobie
• Injekční jehla
• Injekční stříkačka

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.