Toreador aneb Dokonalý souzvuk

Adolphe Adam složil operu Toreador aneb Dokonalý souzvuk (podtitul byl při prvním uvedené po druhé repríze vypuštěn) v době, kdy byl nucen rychle produkovat nová díla, aby mohl z autorských honorářů splatit dluhy spojené s úpadkem jím založeného Národního divadla (Théâtre-National). Nejprve složil operu Giralda aneb Nová Psyché, ale tu Opéra-Comique nejprve odmítla, takže Adam musel najít náhradu. V pamětech o tom napsal: "Musel jsem si nadělat autorská práva, abych zaplatil svým věřitelům: Giraldu nikdo nechtěl a já jsem nevěděl, co si počít. Přišel za mnou Mocker (zpěvák Opéra-Comique a první představitel Tracolina) s prosbou, abych pro něj složil intermezzo, které by se hrálo jen jednou při příležitosti jeho benefice; to mi nemělo nic vynést, ale byla to práce a pro mne je práce štěstím. Napsal jsem Toreadora za šest dní. Při zkouškách toto intermezzo postupně nabylo takových rozměrů, že Mockerovo představení bylo o měsíc odloženo."[1] Skutečně původní podoba měla jen tři krátké scény, které se rozrostly na celé dějství. Když pak kritika po premiéře upozornila, že hlavní hrdinka zcela nezvládá sérii náročných zpěvních čísel ve střední části opery, rozdělili ji autoři od první reprízy na dějství dvě.

"Toreador" začal jako drobná komická scéna odkazující pouhými třemi postavami a jejich typologií (Coralina = Kolombína, Tracolin = Harlekýn, Don Belflor = Pantalone) na italskou buffu 18. století a na komedii dell'arte. Skladatel ji také nenazval "opéra-comique", ale "opéra buffon".

Adam hudební strukturou sáhl ke svým začátkům, kdy psal vaudevilly sestavené ze známých nápěvů. Partitura cituje řadu motivů jak z populárních písní, tak z děl jiných autorů (např. Grétryho), vždy však s uměleckým záměrem. To souvisí i s originálním využitím flétny jako "čtvrté postavy" opery, která hovoří k postavám i k obecenstvu pomocí nápěvů jako šifrovaného vzkazu, který lze rozklíčovat, když si dosadíme původní texty melodií. Ostatně nejrafinovanější a nejznámější číslo opery jsou variace na starou píseň Ah! vous dirais-je maman, známé zejména v podobě variací, které na ni složil Mozart. Hudba je velmi rozmanitá, Coralina má obtížné partie od bravurní koloratury po melodram, don Belflor zase řadu komických momentů včetně imitování kontrabasu. Živost a svěžest hudby, zejména orchestrace, oceňoval i Hector Berlioz.

Opera měla ihned velký úspěch: zůstala na repertoáru Opéra-Comique až do roku 1869 a opět od roku 1881. V zahraničí však nebyla přijata tak rychle jako jiná Adamova díla. Stejně jako ona upadla od konce 19. století v zapomenutí, ze kterého ji v posledních letech vzkřísila reprezentativní nahrávka z roku 1996 a inscenace v Compiègne v sezóně 2003/2004.

V českých zemích Toreadora poprvé uvedlo Nové německé divadlo v Praze dne 17. srpna 1909,[2] a to v úpravě Maximiliana Morise, kterou o něco dříve v témže roce inscenovala Die Komische Oper v Berlíně. V češtině hrána nebyla.

Opera Toreador má předehru a 13 zpěvních čísel proložených mluvenými dialogy ve dvou dějstvích, představení trvá asi jednu a půl hodiny.

Děj se odehrává v soudobé Barceloně (19. století), v domě dona Belflora, toreadora ve výslužbě.

Existuje vice nahrávek Toreadora:

• 1963, zpívají (Coraline:) Mady Mesplé, (Tracolin:) Raymond Armade, (Don Belflor:) Charles Clavensky. Orchestre Lyrique de l'O.R.T.F. diriguje Eugène Bigot. (Gaieté Lyrique 20167-2, 1 CD). Jedná se o živou pařížskou nahrávku z 23. ledna 1963, avšak krácenou a bez mluvených dialogů.

• 1996, zpívají (Coraline:) Sumi Jo (mluvené slovo: Véronique Vella), (Tracolin:) John Aler, (Don Belflor:) Michel Trempont. Welsh National Opera Orchestra diriguje Richard Bonynge (Decca 455 664-2, 1 CD, 76'57).

• 2005, zpívají (Coraline:) Ghislaine Raphanael, (Tracolin:) Franck Cassard, (Don Belflor:) Matthieu Lercroart. Orchestre Français Alberic Magnard diriguje Jean-Luc Tingaud. (Mandala 0794881781522)

Nejslavnějším pěveckým číslem jsou koloraturní variace na Ah, vous dirais-je maman z konce I. dějství. Nahrála je například Beverly Sills a Maía Remolá.