Tomáš Sartorius

Tomáš Sartorius se narodil ve východočeském Broumově, kde také absolvoval benediktinské gymnasium. Dále studoval filozofii a teologii, teze jeho disputace byla ilustrována jeho portrétem. V roce 1663 byl zvolen broumovským opatem, v té době byl Broumov hlavním centrem benediktinů a Břevnov pouze jeho proboštstvím. V konfirmační listině císaře Leopolda II. ze dne 7. ledna 1664 se Sartorius jmenuje pouze opatem broumovským[1]. Jako opat se dostal do ostrého sporu s klášterními poddanými, jenž vyvrcholil jejich povstáním za svobodu v roce 1680[2].

Byl velkým mariánským ctitelem: v Broumově založil Bratrstvo sedmi bolestí Panny Marie[3]. Při klášteře konstituoval německou sodalitu laiků (Sodalitas germanica), založenou již jeho předchůdcem Augustinem Seyfertem. Jeho osobní heslo znělo: Quod nocet, docet (Co uškodí, to poučí). Podporoval broumovské gymnázium, v němž dal zřídit divadlo[4].

Vykonával funkci vizitátora v pražské arcidiecézi.

V čele komunity zahájil rozsáhlou stavební činnost v obou klášterech, jejich proboštstvích a patronátních kostelech.: zbudoval roku 1674 špitál v Broumově, 1676 na místě luteránského kostela v Broumově kostel sv. Václava, roku 1677 dřevěný kostel v Otovicích. Roku 1674 v Břevnově dal vystavět prepozituru, kanceláře, sýpku a tzv. Sartoriovo křídlo konventu, které zčásti podlehly ohni. V Broumově rozmnožil knihovnu a pokračoval v barokní přestavbě. V té pak razantně nastoupil jeho nástupce Otmar Zinke.[5] Sartorius velmi pečoval o broumovskou knihovnu, v níž se snažil zajistit dostatek knih pro studenty.[6].