Tomáš Kubík (malíř)

Tomáš Kubík pochází z rodiny výtvarníka, reklamního grafika a ředitele místního kulturního střediska v Pelhřimově, který oba své syny vedl k výtvarnému umění i hudbě.[1] Po ukončení základní školy absolvoval v letech 1992-1996 Výtvarnou školu Václava Hollara v Praze a kromě kreslení a malby si osvojil grafické techniky, modelování a fotografii. Chodil kopírovat mistrovská díla do Národní galerie a se svým spolužákem Zdeňkem Daňkem se věnoval malbě krajin v plenéru.[1] Od mládí hraje na příčnou flétnu.

Po absolvování střední výtvarné školy byl přijat do Ateliéru klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana na Akademii výtvarných umění v Praze. Jeho spolužáky byli v té době Markéta Urbanová, Dagmar Hamsíková, Jan Mikulka, Marek Slavík nebo Daniel Pitín. Během šesti let, které Kubík strávil v Beranově ateliéru (1996-2002), mohl plně uplatnit svou mimořádnou technickou zdatnost i přirozené tíhnutí k tvorbě starých mistrů. Věnoval se převážně malbě zátiší a kresbě živého modelu a jeho práce, včetně těch nejranějších, byly na AVU pravidelně vystavovány pro mimořádnou bravuru provedení. Škola nabízela možnosti zahraničních stáží, které plně využíval a během studia tak navštívil výstavy Rembrandta, Carravaggia nebo Michelangela. Ovlivnili ho i současní umělci jako Francis Bacon nebo Lucian Freud a proto v letech 2002-2004 pokračoval ve studiu v Ateliéru intermediální tvorby Milana Knížáka.[2]

Tomáš Kubík byl již během studia oceněn jako mimořádný talent, když ve druhém ročníku získal Ateliérovou cenu a Cenu rektora AVU (1998) a roku 2000 cenu Ministra školství za mimořádné výsledky v oboru malba. V témže roce uspěl i v soutěži o reprezentativní portrét prof. JUDr. Karla Malého pro portrétní galerii rektorů Univerzity Karlovy v Karolinu.[3] Jeho obraz Scény z manželského života zakoupila roku 2004 Národní galerie v Praze. Obrazy z jeho první zahraniční výstavy v USA (2002), která získala vynikající recenzi v místním tisku,[4] byly rozprodány do soukromých sbírek.

Po ukončení studia na Akademii se věnoval aktivně pohybovému divadlu a tanci ale malbu neopustil a maloval menší formáty, portrétní zakázky, ilustrace a storyboardy/komiksy pro reklamní a filmové agentury. Zkušenost s digitální malbou a její kombinace s fotomontáží (matte painting) využil později při přípravě kompozic v projektu Michelangelo.[5] Roku 2017 se oženil a roku 2019 se narodil syn Mikuláš. Tomáš Kubík působí také jako pedagog malby. Od roku 2010 začal ve svém atelieru přijímat žáky na individuální lekce malby a roku 2012 spoluzaložil uměleckou školu v Praze 1, kterou vedl do roku 2018.[6] Tehdy přenechal své podíly druhému společníkovi, aby se mohl naplno věnovat jenom malbě.

První účast Tomáše Kubíka na soutěži, kterou pořádá The Royal Society of Portrait Painters v Londýně, mu roku 2021 přinesla zvláštní ocenění (Highly Commended) od Burke’s Peerage Foundation - Award for Classically Inspired Portrait za portrét David v renesančním stylu. Porota do soutěže vybrala i další Kubíkův portrét Valeria.[7] Roku 2021 byl Kubíkův obraz Inner Rage vybrán na výroční přehlídku Evropského Muzea Moderního Umění (MEAM) v Barceloně Figurativas 2021.[8]

Během studia na střední škole Tomáš Kubík maloval v plenéru a tíhl k impresionistické malbě. V prvním ročníku na Akademii se věnoval převážně malbě zátiší a už v první sérii obrazů, kterou začínal původně v postimpresionistickém stylu podle Cézanna, přešel s tím, jak se aranžovaná jablka postupně kazila, k realistické malbě trompe l'oeil.[9] Nakonec vznikla na toto téma série pěti zátiší s jablky a kompoty na kostkované vlněné dece s názvem Studie rozkladu (1997).[10] Jeho veristická zátiší zobrazují většinou zcela obyčejné objekty, jako suchou aloe v květináči (Zátiší s kaktusem, 1997) nebo svazky cibule (Cibule I a II, 1997, 1998), zcela v souladu s estetikou prosazovanou prof. Beranem.

• 
  Zátiší s jablky, Z cyklu „Studie rozkladu“, olejomalba na desce, 20x50 cm, 1997
• 
  Cyklus "Studie rozkladu"
• 
  Zátiší s kaktusem, 1997, olejomalba na desce, 60x45 cm, 1997
• 
  Cibule I., 1997, olejomalba na desce, 60x45 cm, 1997
• 
  Cibule II., 1998, olejomalba na desce, 60x45 cm, 1998

Výraznou inspirací pro vlastní tvorbu byly zahraniční cesty a bezprostřední dojmy z maleb Rembrandta, Carravaggia nebo Michelangela i Belvederské torzo.[11] Mramorové řecké torzo z 1. stol. před začátkem letopočtu svou dokonalostí ovlivnilo celé generace umělců počínaje italskou renesancí (Tomáš Kubík, Torzo Belvedere I., z cyklu "Projekt Michelangelo", 2020).

K malbě portrétu přešel Kubík rozsáhlou sérií portrétních studií svých výrazů v zrcadle, které nakonec převedl do "skupinového autoportrétu" Klon (1998-1999), v němž několikrát opakuje autoportrét v jakési hluchoněmé vřavě, studující vlastní tvář ve složitém světelném režimu. Uplatnil zde Rembrandtovu psychologizaci postav, Carravaggiův šerosvit[12] a smysl pro detail i napodobení lidových typů charakteristické pro holandské malby. Pro Kubíkovu figurální malbu je typický kontrast mezi novobarokní teatrálností a psychologickou nejistotou, či ironizujícím sebezpytem postav reagujících na vnější svět.[13] Autoportrét pak znovu využil v sérii přípravných skic pro portrét vojáka v tankistické přilbě (Autoportrét v helmě, 1997-1998), ve Velkém autoportrétu v ateliéru (1997), portrétní studii dle Vermeera (Vermeerova slina, 1997-1998) nebo v expresivní kompozici Autoportrét s figurínou (2001).

• 
  Autoportrét v helmě, olejomalba na desce, 60x50 cm, 1997-1998
• 
  Vermerova slina, olejomalba na desce, 60x60 cm, 1997-1998
• 
  Velký autoportrét, olejomalba na desce, 150x110 cm, 1997-1998
• 
  Klon, olejomalba na desce, 100x130 cm, 1998-1999
• 
  Inner Rage (autoportrét s figurínou), olejomalba na plátně, 150x150 cm, 1999-2000

V té době začal pro studium šerosvitu používat box s umělým osvětlením po vzoru Tintoretta a namaloval sérii aktů podle živého modelu a volný cyklus figurálních kompozic na téma lidských vztahů (1999-2001). První z dvojice rozměrných obrazů Scény z manželského života (1999-2000) zakoupila roku 2004 Národní galerie v Praze, druhou kompozici na podobné téma nazvanou Máří Magdaléna, vytvořil v letech 200-2001 a byla vystavena na velkém přehledu evropské a americké figurativní malby, bienále Figurativas v MEAM Museum v Barceloně (2019).[14] Kubík se s oblibou věnuje mnohafigurálním kompozicím, kde může využít své technické schopnosti i individuální charakterizaci postav, které předtím studuje v přípravných skicách v ateliéru (Večeře v Jordaensově stylu , 1998-1999, Čtyři mudrcové, 1999).

• 
  Večeře v Jordaensově stylu, olejomalba na plátně, 150x170 cm, 1998-1999
• 
  Čtyři mudrcové, olejomalba na plátně, 150x150 cm, 1999
• 
  Scény z manželského života, olejomalba na plátně, 180x170 cm, 1999-2000
• 
  Máří Magdaléna, olejomalba na plátně, 160x195 cm, 2000-2001

V souboru obrazů Portrétní dokument v renesančním stylu z let 2020-2021, který je inspirován raně renesanční portrétní malbou Albrechta Dürera a Hanse Holbeina, vytváří soubory portrétů svých současníků, které by nakonec měly sloužit jako jakýsi časosběrný dokument.[15] Dva portréty z této série (David v renesančním stylu, 2020, Valerie, 2021) byly vybrány do soutěže, kterou pořádá The Royal Society of Portrait Painters v Londýně, a první z nich zde získal ocenení.

V cyklu Smrt a dívka (2018), odkazujícímu k tématu Vanitas, využil jako model bílý sádrový odlitek dívčí tváře, který umožňuje studovat jemné nuance reliéfu při různém nasvícení a mírně nadživotní model lidské lebky. Jde o tradiční akademickou disciplínu, která seznamovala žáky s antickým dědictvím a grisaillovou technikou kresby. Model přitom sám o sobě vyvolává napětí mezi neosobní sádrou a emocionálně vypjatým, romantickým tématem.[16] Malíř sochařské modely umisťuje do temných boxů a nasvěcuje je otvory ve stěně, aby dosáhl zvláštních efektů.[17]

Tomáš Kubík často do obrazů, které jsou inspirované klasickou malbou a vytvořené stejnou technikou, vkládá některé cizorodé detaily aby bylo zřejmé, že se jedná o současné dílo.[18] Idealizované Michelangelovy kresebné studie mužských aktů pro figury ze stropu Sixtinské kaple zvané Ignudi mu posloužily jako kompoziční předlohy pro hyperrealistické mužské akty.[19] K jejich ztvárnění si poněkud provokativně zvolil současné lidské typy z fitcentra s výraznou muskulaturou, tetováním a stejnoměrně opálenou pokožkou ze solária. Malíř přitom musel původní Michelangelovu manýristickou kompozici určenou pro podhled, kterou nebylo možné aranžovat s živým modelem,[5] v předloze transponovat do reálné, věrohodné a nenásilné polohy kombinací fotomontáže a digitální malby.[16]

• 
  Memento mori z Cyklu "Smrt a dívka", 2020, olejomalba na plátně, 110x90 cm, 2020
• 
  David v renesančním stylu z cyklu Renesanční dokument, olejomalba na desce, 40x50 cm, 2019-2020
• 
  Torzo Belvedere I., z cyklu "Projekt Michelangelo", olejomalba na plátně, 120x100 cm, 2020
• 
  Ignudo I. z cyklu "Projekt Michelangelo", olejomalba na plátně 160x180 cm, 2019-2021
• 
  Ignudo II. z cyklu "Projekt Michelangelo", olejomalba na plátně 160x180 cm, 2020-2021

• Ateliér klasických malířských technik prof. Zdeňka Berana

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Tomáš Kubík na Wikimedia Commons
• osobní web Tomáš Kubík
• Informační systém abART: Tomáš Kubík
• Hyperrealism - Painters (Europe)
• Petr Vykopal, NA VLNĚ s ... // malíř Tomáš Kubík, 19.4.2021, YouTube