Tinospora
Tinospora (Tinospora) je rod rostlin z čeledi lunoplodovité (Menispermaceae). Jsou to dřevnaté liány se střídavými srdčitými listy s dlanitou žilnatinou. Květy jsou zelenavé a nenápadné. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 32 druhů a je rozšířen v tropech Starého světa. Tinospory obsahují širokou paletu biologicky aktivních látek včetně alkaloidů a glykosidů. Nejznámější je tinospora srdčitá, která je široce využívána zejména v asijské medicíně. Některé druhy slouží v Asii k přípravě šípových jedů.
Tinospora | |
---|---|
Olistění tinospory srdčité (Tinospora cordata) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | pryskyřníkotvaré (Ranunculales) |
Čeleď | lunoplodovité (Menispermaceae) |
Rod | tinospora (Tinospora) Miers, 1851 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Tinospory jsou stálezelené nebo opadavé dřevnaté liány s poněkud sukulentními stonky a bez úponků. Často mají vzdušné kořeny. Některé druhy mají dřevnatou stonkovou hlízu (kaudex). Listy jsou řapíkaté, srdčité nebo příležitostně střelovité či hrálovité, s dlanitou žilnatinou, většinou celistvé a celokrajné, řidčeji na okraji zubaté nebo trojlaločné. Na rubu čepele mohou být v paždí žilek domatia nebo žláznatá políčka. Květy jsou drobné a nenápadné, jednopohlavné, jednotlivé nebo v svazečcích, hroznech, vrcholících či latách. Květenství jsou buď úžlabní nebo vyrůstají na starších bezlistých stoncích. Okvětí je drobné, složené ze 6 kališních lístků ve dvou kruzích a většinou 6 (řidčeji 3) korunních lístků s nehetnatou bází a často s podvinutým okrajem. V samčích květech je 6 většinou volných tyčinek. Samičí květy mívají drobnější okvětí a obsahují 3 volné pestíčky a 6 sterilních staminodií. Čnělka je krátká a tlustá, zakončená zahnutou bliznou. Plodem je peckovice. Plody vyrůstají v souplodích po 1 až 3 na krátkých válcovitých stopkách (karpoforech) a skládajících plodenství. Plody mají podkovovitou pecku obsahující jedno půlměsíčité semeno.[1][2][3][4]
- Olistění Tinospora crispa
- Květy tinospory srdčité
- Plodenství Tinospora sinensis
Rozšíření
Rod tinospora zahrnuje asi 32[3] až 39[5] druhů. Je rozšířen v tropech Starého světa. Areál zahrnuje téměř celou subsaharskou Afriku včetně Madagaskaru, Arábii, tropickou Asii od Indického subkontinentu přes jižní Čínu, Indočínu a jihovýchodní Asii po západní Tichomoří a severní a severovýchodní Austrálii. Není zastoupen v Jihoafrické republice.[5] Z celkového počtu 32 druhů připadá 7 na tropickou Afriku, 2 na Madagaskar a 23 na oblast Asie, Austrálie a Tichomoří.[2] Z Číny je uváděno 6 druhů, z toho 3 endemické.[1]
Ekologické interakce
Na listech tinospor se v Asii živí housenky pohledného babočkovitého motýla Parthenos sylvia a různých druhů můr, zejména osenic rodu Eudocima.[6] V tropické Asii jsou též hostitelem housenek osenice Eudocima phalonia, která je významným škůdcem ovocných plodin, zejména citrusů a longanu. Dospělé můry plody napichují a živí se vytékající šťávou, což vede k hnilobě a znehodnocení ovoce. V Indočíně jsou tinospory typickou složkou sekundární vegetace po vymýcení primárních lesních porostů, což přispívá k přemnožení těchto škůdců. K rozšíření rostlin přispívá i jejich snadná regenerace z bezlistých kusů stonku, ponechaných na místě po kácení.[2][1]
- Babočka Parthenos sylvia
- Housenka osenice rodu Eudocima na tinospoře
- Osenice Eudocima phalonia
Obsahové látky
Tinospory obsahují širokou paletu biologicky aktivních obsahových látek. Po biochemické stránce je nejprozkoumanějším druhem tinospora srdčitá. V rostlině byla zjištěna řada alkaloidů (berberin, cholin, tembetarin, magnoflorin, tinosporin, palmetin, isokolumbin, jatrorrhizin aj.), glykosidů, diterpenoidních laktonů (furanolakton, tinosporon, tinosporidy, jateorin, kolumbin aj.) a steroidů, také seskviterpenoidy (tinocordifolin), fenolické sloučeniny, alifatické uhlovodíky a polysacharidy.[7][8]
- Alkaloid palmatin
- Alkaloid magnoflorin
Taxonomie
Rod Tinospora je v rámci čeledi Menispermaceae řazen do podčeledi Chasmantheroideae a tribu Burasaieae. V roce 2016 byla uveřejněna fylogenetická studie tribu Burasaieae, prokazující, že rod Tinospora je v klasickém pojetí parafyletický a skládá se ze 3 samostatných vývojových větví, promísených větvemi jiných rodů daného tribu. Proto byly dva čínské druhy (T. dentata, T. sagittata) přeřazeny do nového rodu Paratinospora a pro africký druh Tinospora caffra byl revitalizován rod Hyalosepalum. Podrobný fylogenetický průzkum dalších afrických druhů a komplexní vymezení rodu Hyalosepalum však dosud nebyly provedeny.[9] Uvedené změny nejsou dosud ve světových botanických checklistech reflektovány.[5][10]
Zástupci
- tinospora srdčitá (Tinospora cordifolia)
Význam
Tinospory mají význam zejména jako léčivé rostliny. Stonek tinospory srdčité je součástí ájurvédických preparátů k léčení celkové slabosti, dyspepsie, horeček a onemocnění močových cest.[8] Silně hořké hlízovité kořeny Tinospora sagittata jsou v tradiční čínské medicíně používány při léčbě kašle a jiných neduhů horních cest dýchacích. Stonky a listy druhů Tinospora crispa a T. sinensis jsou v lidové medicíně Číny a Indočíny používány jako protizánětlivý, protimalarický a antibakteriální prostředek.[11] V tropické Asii je druh Tinospora crispa používán podobně jako některé jiné rostliny z čeledi lunoplodovité (jahodníčky, Coscinium fenestratum) k přípravě šípových jedů, známých jako ipos a podobných jihoamerickému kurare.[3] Africký druh Tinospora caffra s výraznou dřevnatou hlízou (kaudexem) je občas pěstován ve sbírkách sukulentních rostlin. V českých botanických zahradách se tinospory téměř nepěstují. Druh Tinospora tenera je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji.[12]
Odkazy
Reference
- HU, Qiming et al. Flora of China: Tinospora [online]. Dostupné online. (anglicky)
- Flora Malesiana: Tinospora [online]. Dostupné online. (anglicky)
- KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 2. Berlin: Springer, 1993. ISBN 978-3-642-08141-5. (anglicky)
- ALBERS, Focke. Illustrated Handbook of Succulent Plants: Dicotyledons. [s.l.]: Springer, 2002. ISBN 9783540419662. (anglicky)
- Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- HOSTS - a Database of the World's Lepidopteran Hostplants. [online]. London: Natural History Museum. Dostupné online. (anglicky)
- MITTAL, Jitendra; SHARMA, Madan Mohan; BATRA, Amla. Tinospora cordifolia: a multipurpose medicinal plant. A review. Journal of Medicinal Plants Studies. 2014, čís. 2(2). Dostupné online.
- SINGH, S. S. et al. Chamistry and medicinal properties of Tinospora cordifolia (Guduchi). Indian Journal of Pharmacology. 2003, čís. 35.
- WANG, Wei et al. New insights into the phylogeny of Burasaieae (Menispermaceae) with the recognition of a new genus and emphasis on the southern Taiwanese and mainland Chinese disjunction. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2017, čís. 109.
- The Plant List [online]. Dostupné online. (anglicky)
- BISSET, Norman G.; NWAIWU, John. Quaternary alkaloids of Tinospora species. Journal of Medicinal Plant Research. 1983, čís. 48.
- Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2020-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Tinospora na Wikimedia Commons
- Taxon Tinospora ve Wikidruzích