Lněnka

Lněnka (Thesium) je rod s asi 345 druhy poloparazitických vytrvalých nebo jednoletých rostlin. Tyto převážně nenápadné, drobnější rostliny vyrůstají, vyjma arktických končin, více či méně po celém světě. V České republice se vyskytuje 8 druhů a v celé Evropě 26 s mnoha poddruhy.[1][2]

Lněnka
Lněnka lnolistá (Thesium linophyllon)
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádsantálotvaré (Santales)
Čeleďsantálovité (Santalaceae)
Rodlněnka (Thesium)
L., 1753
Druhy rostoucí v ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Lněnky jsou nevysoké vytrvalé rostliny nebo méně často jednoletky. Většinou z jejich dřevnatého oddenku vyrůstají v hustém trsu nazelenalé, vzpřímené nebo poléhavé lodyhy se střídavými přisedlými listy které jsou kopinaté až čárkovité a na konci zašpičatělé, mívají 1 až 3 žilky. Poměrně drobné, pětičetné nebo čtyřčetné, pravidelné, oboupohlavné květy jsou seskupeny do květenství hrozen nebo lata, až na výjimky se pod květen nachází listen a dva listence. Nerozlišené zvonkovité nebo nálevkovité trvalé okvětí je vytvořeno pěti nebo čtyřmi částečně srostlými okvětními lístky na koncích často zašpičatělými, z vnější strany jsou nazelenalé nebo nažloutlé a z vnitřní bělavé. V květu je pět nebo jen čtyři tyčinky s volnými nitkami nesoucími intorzní vejčité nebo elipsoidní prašníky. Jednopouzdry spodní semeník vzniklý srůstem tří plodolistů má jednu čnělku s paličkovitou nebo třílaločnou bliznou. Květy s nektarovými žlázkami jsou opylovány hmyzem nebo dochází k samoopylení. Podlouhlé plody jsou nazývány oříšky nebo nažkami bez chmýří, jsou v horní části pokryty suchými zbytky okvětí.[3][4][5]

Rozmnožování

Lněnky se rozmnožují plazivými výběžky oddenků nebo semeny. Ze semene roste nová rostlinka pomalu, nejprve vypustí svůj hlavní kořínek a z něj teprve vypučí vláskovité kořínky hledající vhodný kořen rostliny k parazitování, může to být travina, jiná bylina nebo i stálezelené keře nebo stromy, jednotlivé druhy lněnky převážně nejsou úzce vázány na specifickou rostlinu. Po nalezení vyhovujícího kořene vroste přes tzv. haustoria do jeho xylému a odčerpává z něho minerální látky a vodu. Nenalezne-li vhodného hostitele, lněnka většinou chřadne a zahyne, nebo roste ale není schopná vykvést.[6]

Taxonomie

V České republice roste lněnka v 8 druzích:

Jednotlivé druhy vyrůstají většinou jen na několika málo místech a v malých počtech kvetoucích jedinců. Jsou proto v posledním "Seznamu cévnatých rostlin květeny České republiky" z roku 2012 zařazeny mezi:

  • kriticky ohrožené druhy (C1) – lněnka bezlistenná, lněnka Dollinerova, lněnka rolní a lněnka zobánkatá,
  • silně ohrožené druhy (C2) – lněnka bavorská a lněnka pyrenejská,
  • ohrožené druhy (C3) – lněnka alpská a lněnka lnolistá.[7][8]

Reference

  1. STEVENS, P. F. Angiosperm Phylogeny Website, vers. 12: Thesium [online]. University of Missouri, St Louis and Missouri Botanical Garden, USA, rev. 01.08.2012 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Flora Europaea: Thesium [online]. Royal Botanic Garden, Edinburg, UK [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Atlas rostlin: Lněnka [online]. Luboš Pechar, Přírodou.cz, o. s., Praha 6 [cit. 2013-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-06. (česky)
  4. Flora of China: Thesium [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. (anglicky)
  5. ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Thesium [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 01.07.1998 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. (švédsky)
  6. POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Lněnka [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2013-02-27]. S. 13–14. Dostupné online. (česky)
  7. BioLib.cz – Thesium (lněnka) [online]. BioLib.cz [cit. 2013-02-27]. Dostupné online.
  8. DANIHELKA, Jiří; Chrtek Jindřich; Kaplan Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811, Botanický ústav, AV ČR, Průhonice. Preslia [online]. 2012 [cit. 27.02.2013]. Čís. 84, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.