Theodoros Kolokotronis

Theodoros Kolokotronis, řecky Θεόδωρος Κολοκοτρώνης (3. dubna 1770 – 4. února 1843) byl řecký vojevůdce, klíčová postava řecké osvobozenecké války v 19. století, jejímž cílem byl boj proti turecké nadvládě. Je řeckým národním hrdinou, v anketě Velcí Řekové se roku 2009 umístil na třetím místě.

Theodoros Kolokotronis
Narození	3. dubna 1770 Morea
Úmrtí	4. února 1843 (ve věku 72 let) Athény
Místo pohřbení	První athénský hřbitov
Bydliště	Peloponés
Národnost	Řekové
Povolání	politik, voják a odbojář
Ocenění	Řád Spasitele
Politická strana	Ruská strana
Choť	Aikaterini Karoutsouová
Partner(ka)	Margarita Velissariová
Děti	Gennaios Kolokotronis Panos Kolokotronis Elena Kolokotronisová Konstantinos Kolokotronis
Rodiče	Konstantis Kolokotronis a Zambia Kotsakiová
Rod	Kolokotronis family
Příbuzní	Markos Kolokotronis (sourozenec) Théodore Falez Kolokotronis, Zoe Kolokotronisová, Konstantinos Kolokotronis, Georgia Kolokotronisová a Aikaterini Kolokotronisová (vnoučata)
Funkce	zmocněnec
Podpis
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Do odboje proti Turkům se Kolokotronis zapojil již ve svých patnácti letech, kdy vedl guerillovou bojůvku na Peloponésu. Pak působil jako korzár a nechal se naverbovat do ruské i britské armády, kde získal mnoho vojenských zkušeností. Posléze ho oslovily ideje Francouzské revoluce, vrátil se na Peloponés (nazývaný tehdy Morea) a ve svých padesáti letech obnovil odboj proti osmanské nadvládě. Tehdy získal přezdívku Stařec z Moreje.

Roku 1821 velel řeckým povstaleckým silám v první větší vítězné bitvě - u Valtetsi, následované osvobozením Tripolisu (po němž se odehrál obrovský masakr Turků a Židů). Roku 1822 porazil vojska Mahmuda Dramali Paši v bitvě u Dervenakia. Toto vítězství spustilo všeobecné lidové povstání Řeků, které skončilo vítězstvím.

V letech 1823-1825 se zapojil do občanské války, ve které se proti sobě postavily znesvářené řecké skupiny.

Kolokotronis stál na straně prorusky orientovaného prezidenta Ioannise Kapodistriase proti nominovanému králi Otovi I. Řeckému. V tomto politickém boji prohrál a byl v roce 1834 se svými spolubojovníky uvězněn na ostrově Hydra a odsouzen k smrti. Nakonec byl však králem Otou I. dne 1. června 1835 omilostněn.