Theodore Harold Maiman

Narodil se v Los Angeles, nicméně brzy se jeho rodina přestěhovala do Denveru. Jeho otec byl elektroinženýr a Maiman mu často pomáhal s experimenty. V mládí si často přivydělával opravami elektrických spotřebičů a přístrojů. [12] A po skončení střední školy byl i zaměstnán jako inženýr u radiové společnosti. [13]

Na konci druhé světové války strávil rok u amerického námořnictva. [14] Poté nastoupil na University of Colorado, kde získal bakalářský titul z fyzikálního inženýrství. Ve studiu pokračoval na Stanfordově univerzitě, kde obdržel v roce 1951 magisterský a roku 1955 doktorský titul.

Jeho disertační práci vedl významný fyzik Willis Lamb a týkala se podrobných mikrovlnných měření jemné struktury excitovaných atomů helia. Vymyslel také laboratorní vybavení pro Lambovy experimenty. Spolu s Lambem publikoval dva články v Physical Review, jeden z nich spočíval na jeho vlastní výzkumné práci. [15][16] Jeho experimentální výsledky byly užitečné při vývoji laseru.

V roce 1956 začal pracovat pro oddělení atomové fyziky u Hughes Aircrafc Company, kde vedl nový projekt vývoje rubínového maseru, který měl mít oproti předchůdcům nižší hmotnost a vyšší výkon. [5]^:s.88[17] Maiman přesvědčil vedení firmy aby mu poskytlo finanční prostředky na projekt vývoje laseru v roce 1959. Získal 50 tisíc amerických dolarů a začal pracovat na laseru na bázi syntetického krystalu rubínu. [18][19][20]

V květnu 1960 jeho laser emitoval první koherentní světlo, veškeré záření mělo stejnou vlnovou délku a bylo ve fázi. Maiman objev publikoval v Nature [13][21] a následně publikoval i další dva odborné články týkající se základní vědy a techniky laserů. [22][23][24][25][26]

Ještě předtím než se ujal vedení projektu maseru, měl už Maiman koncept polovodičového laseru. O projekt laseru se zajímaly také společnosti IBM, Westinghouse, dále Bellovy laboratoře nebo Kolumbijská univerzita.

V roce 1958 napsali Arthur Leonard Schawlow a Charles Hard Townes analýzu a návrh plynného systému užívacího páry draslíku excitované draslíkovou lampou. [3]^:s.216[5]^:s.92[27] Nicméně Maiman shledal v jejich návrhu několik nedostatů a představil vlastní návrh. [5]^{:s.111:s.226–234}[5]^:s.170–182[28]

Po vynálezu laseru odešel Maiman s několika kolegy od firmy Hughes a založil roku 1961 vlastní společnost Quantatron, kde vyráběl rubínové krystaly pro lasery. V roce 1962 založil firmu KORAD Corporation, následně se stal i jejím prezidentem. V roce 1971 založil další firmu Laser Video Corporation. V letech 1976-1983 působil jako viceprezident pro pokročilé technologie u firmy TRW Electronics. Později byl poradcem několika laserových center v USA.

Kromě patentu prvního laseru, měl Maiman v oblasti laserů, maserů, laserových displejů, optického skenování a modulace i řadu dalších patentů. [29]

Získal Wolfovu cenu za fyziku pro roky 1983/1984. Byl zvolen členem Národní akademie věd Spojených států amerických.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Theodore Harold Maiman na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Theodore Harold Maiman na Wikimedia Commons