The Ninth Hour

Kapela začala o albu přemýšlet na jaře 2015 během turné s Twilight Force. Podle zpěváka Tonyho Kakka původně plánovali, že album bude více „metalovější a tvrdší“, tedy podobné prvním nahrávkám skupiny. Po turné se ovšem kapela na nějakou dobu odmlčela, a když pak začal Kakko znovu přemýšlet o další desce, rozhodl se ji podle vlastních slov udělat více „hlubší a rozmanitější, než je pouhé metalové album“.[4]

Tony Kakko (2016)

Materiál k albu začal Kakko skládat před začátkem zimního turné 2016 v Severní Americe, kde Sonata Arctica vystupovala s kapelou Nightwish.[5] Na začátku července 2016 kapela na svém facebookovém profilu oznámila, že album bylo nahráno a smícháno.[6] Dne 21. července pak prozradila, že se deska bude jmenovat The Ninth Hour a vyjde 7. října 2016 u vydavatelství Nuclear Blast. Kakko o přebalu alba řekl, že část vyjadřuje utopickou a část dystopickou scénu budoucnosti.[7] Celé album bylo nahráno ve Studiu 57 ve finské obci Nedervetil a smícháno Pasi Kauppinenem. Na produkci se podíleli samotní členové skupiny.[8]

První singl z alba „Closer to an Animal“ vyšel 12. srpna. Podle klávesisty Henrika Klingenberga se jedná o mix metalu a hudby osmdesátých let, který bude posluchače provázet na celém albu.[9] Druhý singl jménem „Life“ vyšel v digitální podobě 16. září.[10] O týden později k písni Sonata Arctica vydala videoklip režírovaný Villem Juurikkalem.[11]

Album The Ninth Hour oficiálně vyšlo 7. října 2016 u vydavatelství Nuclear Blast na CD a v digitální podobě. Kromě základní CD verze kapela desku vydala také v digipak edici, ve verzi vinylové LP dvojdesky (průhledné, modré nebo černé provedení) a v podobě limitované mailorder edice. Ta obsahuje digipak verzi alba a plátno o velikosti 40×40 cm, na kterém je vyobrazen obal alba.[12] Na digipak edici kapela nahrála jako bonusovou skladbu cover k písni „Run to You“ od Bryana Adamse.[13] Do japonské edice byla zařazena bonusová skladba „The Elephant“.[14]

Deváté studiové album Sonaty Arcticy otevírá energetická skladba „Closer to an Animal“, kterou kapela zveřejnila již v srpnu jako první singl. Následuje pestrá písnička s chytlavým refrénem nazvaná „Life“, která je podle Kakka nejspíše jedinou veselou písní na desce.[15][16] Také tato píseň vyšla coby singl. Třetí v pořadí je tvrdší skladba „Fairytale“.[16] Po svižnějším začátku deska pokračuje baladou „We Are What We Are“, jež má melancholický nádech. Úvod této skladby obstarala flétna, na kterou hrál Troy Donockley.[17] Skladba „Till Death's Done Us Apart“ začíná pomalou klidnou melodií, kterou přeruší kytary, a Sonata Arctica zrychlí na tempo předchozích skladeb. Píseň končí opět pomaleji, tentokrát ovšem spíše za děsivého doprovodu kláves.[18] Šestá „Among the Shooting Stars“ je přímočará a pomalejší melodická skladba, která vypráví romantický příběh mezi vlkodlakem a člověkem.[18][19]

Do druhé poloviny alba vstupuje skladba „Rise a Night“, což je jedna z nejrychlejších písní na albu, podobná spíše prvním nahrávkám této skupiny.[20] Během čtyř a půlminutové písně „Fly, Navigate, Communicate“ změní kapela několikrát tempo a v písni jsou na popředí jasně slyšet elektrické kytary.[17][21] „Candle Lawns“ je další baladou na albu. V této skladbě je velmi emocionální refrén, který podtrhují klávesy.[17][20] Desetiminutová „White Pearl, Black Oceans (Part II: By the Grace of the Ocean)“ je ještě pomalejší a melancholičtější než předchozí „Candle Lawns“. Přibližně v polovině skladby se ovšem zrychlí tempo a píseň je zakončena se silnými orchestrálními prvky. Album uzavírá další pomalá píseň „On the Faultline (Closure to an Animal)“, která je hraná především za doprovodu piana.[20][22]

Pasi Kauppinen a Henrik Klingenberg (2016)

Nahrávka získala u kritiků spíše kladná hodnocení. Například Jake Patton v recenzi pro hudební server Metal Wani řekl, že na albu je hodně dobrých písních, ale žádná ho neuchvátila, což podle něj z nahrávky dělá místy chladné a nezajímavé album. Zároveň si ale podle vlastních slov poslech alba užil a desku ohodnotil 7.8 body z 10.[3] Recenzent Robert Čapek z magazínu Spark ve své recenzi uvedl, že „prvních dvacet minut desky je možná nejsilnějších v celé diskografii kapely“. Ve druhé třetině alba už ovšem podle něj „klesá kreativita a závěr desky je pádem o celá patra dolů“. Sám album ohodnotil 4 body ze 6 a v celkovém hodnocení redaktorů Sparku dostala nahrávka 3.53 bodů.[16]

Mezi předními příčkami hitparád se album umístilo ve Finsku v žebříčku Suomen virallinen lista, kde obsadilo druhé místo, a ve švédském Sverigetopplistan, kde se probojovalo na sedmou příčku mezi rocková a metalová alba. V kanadské hitparádě Canadian Albums Chart se dostalo na patnáctou pozici, ve švýcarské Schweizer Hitparade na osmnáctou a v Německu obsadilo v žebříčku Media Control Charts dvacáté druhé místo.[1][23]

První evropské turné k albu začalo 7. října 2016, přesně v den vydání nahrávky, v norském Trondheimu.[24] Kapela během evropského turné odehrála celkem čtrnáct koncertů a navštívila devět zemí.[25] Na turné jako předkapela vystupovali Twilight Force. V listopadu a prosinci Sonata Arctica objela turné po USA a Kanadě, kde odehrála třicet dva koncertů.[25] Spolu se Sonatou Arcticou zde vystupovaly skupiny Leaves' Eyes a Omnium Gatherum.[26]

Během února až dubna 2017 poté Sonata Arctica vystupovala na dalším evropském turné, během kterého vystoupila také ve Zlíně v klubu Masters of Rock Cafe.[27] Na toto turné jako předkapely jely skupiny Striker a Triosphere, kterou na konci března nahradila skupina Thunderstone.[28][29] K The Ninth Hour Sonata Arctica v květnu a v červnu odehrála koncertní sérii také v Jižní Americe.[30] V rámci festivalů v létě 2017 vystoupila mimo jiné v srpnu na Wacken Open Air, největším metalovém festivalu v Evropě.[31][32]

Všechny skladby napsal(i) Tony Kakko. 

Dlouhohrající deska

• Tony Kakko – zpěv, klávesy
• Elias Viljanen – kytara
• Pasi Kauppinen – baskytara
• Henrik Klingenberg – klávesy
• Tommy Portimo – bicí