The Holy Devil (Rasputin)

• Autor: Leo Birinski.
• Původní název: Der heilige Teufel (Rasputin).
• Název anglické verze: The Holy Devil (Rasputin).
• Podtitul: Hra ve třech dějstvích.
• Jazyk originálu: němčina, pozdější verze v angličtině.
• Rok vzniku: není znám – nejpozději 1927, v anglické verzi 1935.
• První jevištní uvedení nebo vydání tiskem: není známo.

Anglický text hry byl objeven v dubnu 2005 v pozůstalosti po novináři, spisovateli a diplomatu Hermanu Bernsteinovi (zemřel 31. srpna 1935),[1] která je uložena v archivu Institutu pro židovská bádání YIVO v New Yorku. Zachoval se dokonce ve dvou strojopisných verzích. O získání kopií obou textů se výrazně zasloužila Lenka Pichlíková – Burke, bez jejíž osobní návštěvy Institutu YIVO by texty zůstaly zřejmě jednou provždy uzavřeny v archivu.

Ani jeden ze strojopisů není datován, takže stáří textů můžeme jen odhadovat z nepřímých indicií. Leo Birinski přijel do USA v září 1927.[4] Na začátku roku 1929 pracoval na jednom z mnoha návrhů scénáře pro nikdy nedokončený film Queen Kelly – ten ovšem psal ještě německy.[5] Naopak nejzazší hranicí, kdy mohla hra vzniknout, je zcela jistě úmrtí Hermana Bernsteina. Rasputin v objevené podobě tedy mohl být napsán někdy mezi druhým pololetím roku 1929 a prvním pololetím roku 1935.

Při porovnání obou verzí textu jsou patrné některé zásadní rozdíly. Po formální stránce je první verze označena jako „hra v šesti obrazech“, druhá verze jako „hra ve třech dějstvích“. Liší se seznamy postav, a to nejen celkovým počtem (v první verzi jich je více), ale v několika případech i pohlavím, pravopisem jména či titulem těch osob, které se vyskytují v obou verzích. Obecně lze říci, že vzhledem k historickým souvislostem hry je druhá verze přesnější. Některé postavy z první verze jsou ve druhé verzi sloučeny do postavy jediné. U první verze jde o čistý strojopis, ve druhé verzi je v textu velké množství rukopisných oprav, na titulním listu je změněn název hry a stejným rukopisem je dopsána formulka „Adapted by Herman Bernstein“. Děj druhé verze je celkově přehlednější, méně rozvláčný a upovídaný. Z toho všeho lze soudit, že druhá verze („ve třech dějstvích“) je i bez zřetele k rukopisným doplňkům propracovanější, čili pozdější a bližší zamýšlenému finálnímu tvaru.

Lze důvodně předpokládat, že strojopisný textový základ druhé verze je vlastní dílo Birinského, zatímco rukopisné úpravy jsou dílem Bernsteinovým. Je dost sporné, zda lze označit Bernsteinův podíl jako adaptaci. Jde sice o rázné, nicméně pouze jazykové úpravy, které ani v jednom případě nezasahují do struktury původního textu, nepřekračují tedy rámec jeho redakce. Herman Bernstein byl tedy spíše než spoluautorem nebo upravovatelem pouze pečlivým odpovědným redaktorem, který mladšímu kolegovi především pomohl vylepšit ne zcela suverénní angličtinu.

Také porovnání jazyka obou verzí, ale i jednotlivých částí samotné starší verze je zajímavé. Na příklad první obraz starší verze byl evidentně napsán v jiné době než zbytek díla. Anglické slovo „I“ (já) je zde velice často psáno písmenem „J“, zatímco v dalších obrazech nikoliv. Kromě toho je první obraz psán mnohem horší angličtinou než další části. V textu je mnoho běžných pravopisných chyb („our“ místo „hour“, „quiquly“ místo „quickly“ atd.), ale také dost chyb odkazujících jednoznačně k německému pravopisu („Zar“ a „Zarin“ místo „Csar“ a „Csarina“, „blud“ místo „blood“, „telefone“ místo „telephone“, „was“ místo „what“, „leutnant“ místo „lieutenant“ atd.). Ostatní části a zejména druhá verze textu mají jazykově mnohem lepší úroveň. Ovšem s germanizmy se setkáme i ve druhé verzi, byť především v podobě různých „zapomněnek“. Místo „Csarina“ se občas vyskytne „Czarin“ nebo dokonce „Zarin“. Z postavy „Colonel“ se náhle stane „Oberst“. Němčina zkrátka anglickým textem jasně prostupuje, ve starší verzi více, v novější méně. Lze soudit, že anglická verze textu vznikla jako autorský převod Birinského z němčiny.

Přes všechny rozpory a nejistoty je Rasputin první Birinského anglicky psanou hrou a jeho první hrou z amerického období, jejíž úplný text se podařilo najít. A zatím také hrou jedinou.

Všechny hlavní postavy hry mají svůj předobraz v historických osobnostech, jejich jména jsou však různě zkomolena. Rovněž většina událostí a lokalit, které se ve hře vyskytují, má svůj historický vzor. Birinski pozměnil jména postav zřejmě záměrně, aby se v ději a časovém řazení událostí nemusel držet historické skutečnosti, ale mohl je přizpůsobit svému obecnějšímu cíli. Kromě toho šlo jistě i o prevenci právních problémů, protože mnozí aktéři skutečných událostí kolem Rasputina v době napsání hry ještě žili. Nejde tedy o historickou hru, ale o drama inspirované historickými osobnostmi a událostmi. V dalším textu jsou uvedeny informace o historických předlohách jednotlivých postav.

• Carevna – Alexandra Fjodorovna Romanovová, čili Carevna Alexandra Ruská (1872–1918), rozená kněžna Victoria Alix Helena Louise Beatrice von Hessen-Darmstadt), žena posledního cara Mikuláše II.
• Car – Mikuláš II. (Nikolaj Alexandrovič Romanov, 1868–1918), poslední ruský car.
• Ministr – pravděpodobně hrabě Pjotr Arkadjevič Stolypin (1862–1911), od května 1906 ruský ministr vnitra, od července ministerský předseda. Pokoušel se o demokratizaci společnosti, zároveň se chtěl rázně vypořádat s teroristy. Byl smrtelně postřelen 14. září 1911 v kyjevské opeře revolucionářem a policejním agentem Dmitrijem Bogrovem.[6] Zemřel 4 dny po atentátu.
• Plukovník Murlov – patrně policejní generálporučík Pavel Grigorjevič Kurlov (1860–1923), od ledna 1909 v podstatě policejní ředitel a velitel „Ochranky“ s oficiálním titulem „Soudruh ministra vnitra“ (tím byl současně premiér Stolypin). V roce 1911 vrcholově zodpovídal za bezpečnost při návštěvě cara a premiéra v Kyjevě. Po atentátu byl ze všech vyšších funkcí sesazen. Některé detaily mohly být doplněny podle dvou dalších vysoce postavených policistů – všichni tři v Kyjevě až podezřele nepochopitelným způsobem profesionálně selhali.[6]
• Rasputin.
• Otec Ostap, Otec Porfirij, Otec Alexej, Otec Josip, Opat (Archimandritos), Otec Eustach, Poutnice.
• Tajemník Rasputina – předlohou mohl být záhadný a velmi vlivný Rasputinův tzv. „osobní tajemník“ Aron Simonovič Simanovič (1873–1925??), původně kyjevský klenotník. Ve 20. letech 20. století napsal knihu Rasputin a Židé, vzpomínky osobního tajemníka Grigorije Rasputina.
• Madam Barabová – Anna Alexandrovna Vyrubová (1884–1964), od roku 1904 dvorní dáma a důvěrná přítelkyně carevny, jedna z iniciátorek Rasputinova příchodu ke dvoru a jeho velká zastánkyně. V roce 1917 byla v této souvislosti vězněna a vyšetřována komisí Prozatímní vlády. V roce 1923 vydala knihu vzpomínek;[7] druhé dílo – nazvané Deník Vyrubové – je sovětský falzifikát z 20. let 20. století.
• Žid / Abramson, Poutnice s nemluvnětem, Nevěstka, Posedlá dívka, Její matka, Voják.
• Magrov – Dmitrij Grigorjevič Bogrov (původním jménem Mordechaj Gerškovič Bogrov, 1887–1911), syn kyjevského advokáta, absolvent Prvního kyjevského gymnázia s vyznamenáním a kyjevské právnické fakulty (1910). Od roku 1906 člen anarchistického kroužku, pro svůj životní styl soudruhy přezdívaný „Miťka-buržuj“. V únoru 1907 se dobrovolně stal agentem kyjevské „Ochranky“ s krycím jménem „Alenskij“ (viz Dramaturgickou poznámku). Přispěl k zatčení 102 lidí. Dne 14. září 1911 spáchal úspěšný a ne zcela vyjasněný atentát na premiéra Stolypina. Byl odsouzen k smrti a 12 dní po atentátu popraven.[6]
• Kněžna a Kníže Jusukovi – Irina Alexandrovna Jusupová (1895–1970), rozená velkokněžna Romanovová, neteř cara Mikuláše II. Její manžel kníže Felix Felixovič Jusupov (1887–1967) byl zřejmě hlavou spiknutí proti Rasputinovi. Ve 30. letech, již v emigraci, dostali finanční vyrovnání od společnosti Metro-Goldwyn-Mayer, která ve filmu Rasputin a carevna (1933) neoprávněně zobrazila kněžnu jako Rasputinovu milenku.[8]
• Velkovévoda Míťa – Velkokníže Dmitrij Pavlovič Romanov (1891–1942), carův bratranec a chráněnec. Druhý spiklenec proti Rasputinovi – podle jedné hypotézy právě on vystřelil na Rasputina smrtící ránu, ale ostatní spiklenci ho kryli s ohledem na jeho případné následnictví trůnu.
• Puriškevič, poslanec Dumy – Vladimir Mitrofanovič Puriškevič (1870–1920), monarchista a krajně pravicový poslanec Dumy za Besarábii (dnešní Moldova), známý svými antisemitskými názory. Třetí spiklenec, při vyšetřování se přiznal k vystřelení smrtící rány.
• Doktor Lazavert – Stanislav S. Lazavert, Puriškevičův blízký přítel, starší lékař jeho sanitního vlaku. Další spiklenec, o jehož přesné úloze existuje několik verzí.
• Poručík Sacharov – Poručík Alexandr S. Suchotin, mladý důstojník Preobraženského gardového pluku, poslední spiklenec.

Majetková práva k samotné hře budou trvat do 31. prosince 2021 (autor zemřel v roce 1951). Do dnešního dne se nepodařilo najít ani vlastníka, ani správce těchto práv, přestože pátrání proběhlo za pomoci agentury Dilia i v USA, kde Leo Birinski publikoval i jiná díla a kde také zemřel. Pátrání po Birinského dědicích, případně po jiných vlastnících či správcích majetkových autorských práv k jeho dílu pokračuje i nadále, situace se tedy v budoucnu může změnit.