The Concretes

Prapočátky The Concretes sahají do roku 1995, kdy skupinu založily tři dívky Victoria Bergsman, Maria Eriksson a Lisa Milberg.

Postupem času se sestava ustálila na osmi. Po prvních třech EP-čkách Limited Edition (1999), Lipstick Edition (1999) a Nationalgeographic (2001) (první dvě jsou zahrnuty na kompilaci Boyoubetterunow z roku 2000), se soubor soustředil na debutovou desku.

Mezitím však kytaristka Maria Eriksson stihla založit svůj další projekt Heikki, na kterém se s ní podílí producent a kytarista Jari Haapalainen, člen jiné švédské kapely The Bear Quartet. Heikki vydali v dubnu 2002 bezmála třiadvacetiminutové bezejmenné EP.

Debutová, eponymní deska The Concretes, produkovaná Jarim Haapalainenem nakonec spatřila světlo světa v roce 2003. Mimo stabilní jádro The Concretes se nahrávání desky účastnila taky dvanáctičlenná rozšiřující sekce, v bookletu uvedena jako „Honorary Concretes“, zahrnující mimo jiné Jariho Haapalainenena nebo písničkáře Nicolaie Dungera. Rok poté, co se deska objevila na pultech ve Švédsku, vyšla i v mnohých dalších zemích. Album sklidilo poměrně pozitivní recenze v angloamerických hudebních periodikách[1] a zejména ve Velké Británii zaznamenalo i solidní komerční ohlas[2]. Píseň Chico z této desky zremixovali australští The Avalanches.

Některé písně z první desky byly použity ke komerčním účelům. Skladba Say Something New byla využita ve Spojených státech k reklamním spotům společnosti Target. V České republice v průběhu roku 2006 se v televizní reklamě na mobilního operátora T-Mobile vyskytl úryvek ze skladby You Can’t Hurry Love[3].

V roce 2004 Maria Eriksson souběžně pokračovala s Heikki. Druhá kolekce dostala název 2. Desetiskladbový soubor přesáhl 26 minut, lze tedy hovořit o regulérní řadové desce.

Léto 2005 přineslo další kompilaci, tentokrát s názvem Layourbattleaxedown. Tento kompilát je souhrn třetího EP-čka Nationalgeographic (2001) a b-stran ze singlů vydaných převážně na podporu první eponymní desky. Tou dobou taky probíhají přípravy druhé řadové desky.

Druhá deska nakonec dostala název The Concretes in Colour a o produkci se postaral Američan Mike Mogis[4], člen Bright Eyes a spoluzakladatel nebraského labelu Saddle Creek. Na desce se poprvé v několika skladbách jako zpěvačka představuje bubenice Lisa Milberg, jednu píseň si zazpívala taky Maria Eriksson a jako host v jedné z nahrávek i Romeo Stodart z britských The Magic Numbers. Prvním singlem z nové desky se stala skladba Chosen One. Respektovaný americký hudební server Pitchfork Media zahrnul videoklip na tuto píseň mezi 25 „top“ videoklipů roku 2006[5].

Přijetí druhé desky bylo znatelně chladnější[4] než tomu bylo v případě debutu. Desce byla často vytýkána fádnost a unylost. Dle některých hudebních kritiků kapele příliš nesvědčil mírný příklon k americkému country.

Po vydání desky vyjela kapela na nepříliš šťastné koncertní turné. Nejprve byla v průběhu května v New Yorku okradena o většinu nástrojů[6], vzápětí pak byla kvůli nemoci Victorie Bergsman zrušena celé americká větev turné[7].

O několik týdnu později, konkrétně 24. července 2006, byl oznámen odhod Victorie Bergsman[8], která se obratem rozhodla založit vlastní projekt Taken By Trees. Zbytek ansámblu se rozhodl pokračovat v sedmi, přičemž úlohy hlavní zpěvačky se poněkud překvapivě ujala bubenice Lisa Milberg.

První album v této sestavě nese název Hey Trouble, vyšlo počátkem dubna 2007 a produkci obstaral stejně jako u debutu Jari Haapalainen.

V březnu 2007 Maria Eriksson vydala další sólovou desku tentokrát pod pseudonymem Santa Maria.