Tetrarcha

Vládní systém tetrarchie zavedl v prvním období Herodes Veliký v Palestině a ve druhém římský císař Dioklecián od roku 293 n. l. Římští dobyvatelé nových, severoafrických nebo asijských zemí, rozčlenili dobyté území na čtyři části – tetrarchie – a vládli v nich podle zásady rozděl a panuj. V čele tetrarchie stáli čtyři tetrarchové, dva starší s titulem augustus a dva mladší s titulem caesar (císař). Po smrti nebo odstoupení augustů postoupili na jejich místo dosavadní caesaři. Systém měl zabránit úpadku Římské říše, ale pouze jej oddálil.

První období (1.– 2. století)

• Salomé, sestra Heroda I. Velikého
• Herodes Antipas II.
• Archelaos
• Filip
• Lysanias II.

Druhé a třetí období (3.– 4. století)

• Dioklecián, Maximian, Galerius, Constantius I. Chlorus (284–301)
• Maximian Herkulius
• Galerius
• Constantius I. Chlorus
• Maximinus Daia
• Flavius Severus

Dobrým příkladem je sousoší čtyř tetrarchů, kteří ve 3. století ovládali větší část Malé Asie a Egypt. Bylo vytesané na objednávku císaře Diokleciána z porfyru a umístěné v chrámu Filadelfionu v Konstantinopoli. Augusty byli Dioklecián a Maximián, caesary Galerius a Konstantin, kteří později postoupili na místa augustů a caesary se stali Severus a Maximinus Daia. Po dobytí města křižáky roku 1204 sousoší přivezli jako válečnou kořist Benátčané a osadili je na nároží baziliky San Marco, kde se dochovalo dosud.