Flavius Severus

Flavius Valerius Severus (? – 16. září 307 Tres Tabernae u Říma) byl římský císař panující od srpna 306 do března či dubna 307 v rámci tzv. třetí tetrarchie. Od 1. května 305 do července 306 byl v rámci tetrarchie druhé caesarem západního císaře Constantia I.

Flavius Severus
Narození 3. století
Ilýrie
Úmrtí září 307
Ravenna
Potomci Flavius Severianus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a kariéra

Flavius Severus se narodil v Ilýrii někdy po polovině 3. století, aniž se o jeho rodičích a příbuzenstvu ví něco bližšího. Sloužil od mládí v armádě, kde se vypracoval na důstojníka, a oženil se s neznámou ženou, která mu porodila syna Severiana. Po abdikaci císařů Diocletiana a Maximiana byl 1. května 305 ustanoven caesarem pro oblast Itálie, Afriky, a snad i Panonie.[1] Jeho formálním nadřízeným se stal západní císař Constantius, který převzal moc po Maximianovi.

Vláda

Když v červenci 306 zemřel císař Constantius, stal se Severus ve smyslu následnického systému tetrarchie novým pánem západu, a v srpnu téhož roku přijal proto plný císařský titul.[2] Vojsko v Británii však prohlásilo za panovníka Constantiova syna Konstantina a o vládu začal v Římě usilovat i syn excísaře Maximiana Maxentius. Tyto zmatky hrozily podkopat celý složitý systém tetrarchie, zavedený Diocletianem.

Z popudu východního císaře Galeria se Severus rozhodl nejprve potlačit Maxentiovu revoltu. Počátkem roku 307 zahájil tažení na Řím, aby obnovil moc tetrarchů v centru západní poloviny impéria. Avšak hradby hlavního města a četné dezerce ho přiměly stáhnout se do Ravenny,[3] kde ho excísař Maximianus asi v březnu nebo dubnu 307 donutil k abdikaci (bylo mu zaručeno, že nebude popraven). Severus pak žil fakticky jako zajatec až do 16. září 307, kdy ho během války Maxentia s Galeriem na Maxentiův příkaz zavraždili. Pohřben byl v hrobce císaře Galliena na via Appia.[4]

Reference
  1. Lactantius, De mortibus persecutorum 19, 1nn; Anonymus Valesianus 5; 9.
  2. IMPERATOR SEVERUS PIUS FELIX AUGUSTUS. Viz Dietmar Kienast, Römische Kaisetabelle, Darmstadt 1996, s. 290.
  3. Lactantius, De mortibus persecutorum 26, 5nn; Eutropius X 2, 4; Aurelius Victor 40, 6n; Zosimos 2, 10, 1.
  4. Anonymus Valesianus 4, 10; Epitome de Caesaribus 40, 3.

Literatura
  • ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 280 s. ISBN 80-7021-386-8. (česky)
  • GRANT, Michael. Římští císařové. Praha: BB art, 2002. 387 s. ISBN 80-7257-731-X. (česky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.