Teorie sněhové koule

O možném globálním zalednění uvažoval Louis Agassiz již roku 1837.[4] Když Alfred Wegener přišel s teorií kontinentálního driftu (publikována 1915), tak mnozí geologové odmítali možné vysvětlení jako „neuvěřitelné“ (kanadský geolog Arthur Philemon Coleman, 1926, který dříve v 1907 zavedl i tzv. Huronské zalednění odvozené ze sedimentů v okolí Huronského jezera),[5] „pohádka“ (Bailey Willis, 1944) či „čistě fantastické“ (R. F. Flint, 1957). V roce 1964 Walter Brian Harland z Cambridské univerzity popsal sedimentární vrstvy vypadající jako ty, které vznikají v dobách ledových. Začalo se spekulovat, že silná doba ledová zasáhla Zemi v období neoproterozoika.[6] Roku 1998 kanadský geolog Paul Felix Hoffman s kolegy teorii v časopise Science přepracoval[7] a katastrofický model upoutal zájem. Roku 2003 přišli se „Zipper rift“ hypotézou kanadští geologové Nicholas Eyles a Nicole Januszczaková, po níž se zredukovalo zalednění jen na částečně možné.[8] Kanadský profesor Peltier přišel s verzí rozbředlé koule, kdy na rovníku je značně velká nezaledněná oáza.[9] Kryogén patrně zahájil vulkanismus z doby před 717 miliony let v oblasti Franklinovy velké magmatické provincie v dnešní Kanadě.[10]

Za vznikem teorie stojí slabé vrstvy sedimentů vznikajících ledovcovou činností, které se nalezly v tropických oblastech světa. Nemuselo však jít o globální zalednění.[8] Teorie dále předpokládá, že primitivní život přežil pod ledovou přikrývkou, či že se ledovcový příkrov v oblasti tropů nevyskytoval soustavně, což umožnilo zachování života. Také chybějící vrstva zemské kůry mohla být díky sněhové kouli odnesena do oceánu a tam zmizela v do nitra Země.[11]

Teorie předpokládá, že celý či většina povrchu Země byla pokryta silnou ledovou pokrývkou, která mohla dosahovat až dvou kilometrů (jiné zdroje uvádějí pouze 1 kilometr).^[zdroj?] Tato silná ledová pokrývka by měla vést k tomu, že by hladina světového oceánu měla poklesnout přibližně o 120 metrů oproti dnešní hladině.[6] Předpokládá se, že extrémní pokles teploty měl za následek i zmrazení části atmosféry, která ve formě ledových krystalků spadla na ledový povrch planety.

Od ledového osudu měly Zemi zachránit skleníkové plyny.[12] Příčinou odlednění (a zdroj skleníkových) by mohl obecně být impakt velkého kosmického tělesa.[13]

Některé další nálezy ale teorii ledové koule zcela popírají a přinášejí argumenty proti ní jako např. uhlíkem bohaté sedimentární břidlice z Brazílie z období, kdy měla být celá Země pokrytá ledem.[1] Pro dané období je doloženo dočasné roztátí.[14][15] Proxy záznamy teplot moří ukazují na teploty značně vyšší než v současnosti.[16] Klimatické modely navíc nejsou schopny dosáhnout takového stavu. Odhadovaná koncentrace oxidu uhličitého na odlednění Země je značná.[17]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Teorie sněhové koule na Wikimedia Commons