Teologie náhrady

Teologie náhrady neboli substituční teologie je teologický koncept, podle něhož měla křesťanská církev nahradit v Božích plánech Izrael.

Toto učení pochází z dob rané církve, objevuje se již od počátku 2. století n.l.,[1] a později mělo vliv na antisemitismus. Dnes je v převážné většině tato teologie odmítána a nahrazována tzv. „teologií setkání“ mezi syny Abrahámovými podle krve a na základě víry. [2] Teologie náhrady však přesto i nadále zůstává součástí věrouky některých křesťanských církví a náboženských společností. Např. Náboženská společnost Svědkové Jehovovi učí, že biblická proroctví o obnově Izraele se nevztahují na přirozené Židy, ale na duchovní Izrael složený z tzv. „pomazaných křesťanů“.[3] Podobně Církev adventistů sedmého dne učí, že smrt Ježíše Krista na kříži „znamenal konec poslání Izraele“ a „na jejich místo Bůh ustanovil jiný národ, církev, která na světě dále plnila jeho poslání“.[4] V jakési latentní podobě je však teologie náhrady často udržována i v církvích, které se od ní otevřeně distancovaly či distancují, a to v podobě nejrůznějších názorů jako například, že církev „se už nerozděluje na Židy a pohany“[5], přičemž se má na mysli to, že Žid, který uvěří v Ježíše Krista, již není povinen „žít podle otcovských zvyků“.[6]